Důležitou součástí strategie snižování citlivosti lesních ekosystémů na dusík může být využívání pěstebních postupů podporujících vysokou míru biodiverzity, a to nejen rozmanitosti mezidruhové, ale také variability v rámci populací jednotlivých druhů.

Toto problematikou se zabývali vědci z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM), Výzkumné stanice v Opočně v rámci projektu „Pěstební opatření na podporu odolnosti lesních porostů vůči vlivům zvýšených depozic dusíku“ (projekt NAZV KUS QJ1520291). Cílem jejich práce bylo vyhodnotit vývoj výsadeb různých částí růstového (genetického) spektra populací horského smrku v oblasti s vysokými depozicemi dusíku. Jednou z perspektivních možností omezení negativního vlivu dusíku v horách je postup, kdy jsou pro umělou obnovu využívány v lesní školce pomalu rostoucí jedinci smrku ztepilého.

V horách vede zvýšená dostupnost dusíku k výraznému zvýšení výškového přírůstu, který může ve středním věku stromů značně snížit odolnost porostů a umocnit náchylnost ke zlomům a vývratům. Vysoká depozice dusíku urychluje i okyselování půdy, což vede k horší přístupnosti dalších důležitých živin, bazických kationtů. V horských lesích je hlavní dřevinou smrk ztepilý, proto je důležité věnovat se i vnitrodruhové variabilitě horských populací této dřeviny. Výzkumy potvrdily, že semenáčky původem z vyšších horských poloh mají jinou dynamiku růstu než semenáčky z nižších poloh – již začátkem července ukončují délkový růst a vytvářejí terminální pupeny, a to i v příznivých růstových podmínkách (například ve fóliových krytech).

Vzhledem k jejich výrazné výškové variabilitě je v lesních školkách po prvním období na záhonech významný podíl (až 50 %) malých jedinců, často jen s děložními lístky a terminálním pupenem. Tato variabilita je dána geneticky a nelze ji „odstranit“ intenzitou pěstebních opatření a hnojením. Na základě dlouhodobého výzkumu bylo prokázáno, že semenáčky horských smrků pomalu rostoucí v juvenilní fázi, představují nejcennější část populací. Jde o rostliny s tzv. „klimaxovou strategií růstu“, které jsou nejlépe přizpůsobeny pro dlouhodobý růst v extrémních horských podmínkách. Výška nadzemní části smrkových semenáčků klesá se stoupající nadmořskou výškou původu.

Za jednu z příčin se považuje skutečnost, že v procesu adaptace na nepříznivé podmínky horského prostředí získávají populace smrku vyšší odolnost na úkor růstu. Menší výška semenáčů smrku horského původu souvisí i s distribucí většího podílu asimilátů do kořenů na úkor nadzemních částí, a tím i s lépe vyvinutými kořenovými systémy u semenáčků horských populací a vyšším poměrem kořenů k nadzemním částem.

Rychlý růst a větší velikost sazenic se mohou jevit jako dočasná výhoda, především z hlediska vyšší konkurenceschopnosti, zvýšení krátkodobých šancí na ujmutí a snížení investic do ochrany. Projevuje se však u nich nižší hustota dřeva a horší mechanická pevnost, zvýšený hydraulický odpor, stejně jako problémy s regulací růstu v období stresu, což všechno dohromady vede ke snížení jejich životaschopnosti.

„Výsledky získané naším výzkumem ukazují, že malé sazenice vykazují ve výsadbách v nepříznivých horských podmínkách nejlepší zdravotní stav a také nejlepší parametry statické stability. Výsledky měření na výzkumných plochách v Orlických horách potvrdily skutečnost, že se zvyšující se nepříznivostí prostředí stoupá výhoda vyšší odolnosti původně pomaleji rostoucích jedinců. Tyto jedince proto označujeme za jedince s klimaxovou strategií růstu. Naopak na lokalitách s příznivějšími podmínkami zůstávají původní rozdíly v morfologických parametrech zachovány dlouhou dobu,“ přibližuje Jan Leugner, jeden z autorů výzkumu.

Na základě získaných výsledků tedy vědci doporučují při třídění semenáčků zachovat celé růstové (výškové) spektrum. Růst sadebního materiálu horských populací smrku s „klimaxovou strategii růstu“ v horské oblasti s vysokými depozicemi dusíku, v prvních letech po výsadbě, dává předpoklad k tvorbě stromů s nadprůměrnými znaky stability. Tyto stromy se tak mohou stát stabilní kostrou budoucích porostů.

Celý článek je možné si stáhnout zde: https://www.vulhm.cz/files/uploads/2020/01/573.pdf

Zdroj: VÚLHM, Ilustrační fotografie: Obnova lesa v Orlických horách, archiv VÚLHM