Již několik let je odborníkům známo, že na Znojemsku roste zajímavý bělolanýž obecný. Informuje o tom aktuální vydání bulletinu Národního parku Podyjí s tím, že v regionu zaznamenali podhoubí dalších pod zemí rostoucích druhů, třeba lanýžů letních, které patří do příbuzenstva pravých lanýžů.

V gastronomii vyhledávané druhy pravých lanýžů  se vyskytují zejména ve Středomoří. Proslulý je italský Piedmont a francouzský Périgord, kde roste lanýž bílý a lanýž černovýtrusý.  „Na lokalitu bělolanýžů mě před několika lety přivedl zkušený houbař pan Vaněk z Šumné. Nevěděl tehdy, co to je za houbu a poslal ji do houbařské poradny v Jihomoravském muzeu ve Znojmě. Díky němu máme možnost každoroční tvorbu plodnic bělolanýžů prozorovat. Od té doby již známe několik dalších míst výskytu v regionu,“ řekl botanik Radomír Němec.

Bělolanýž má plodnice nepravidelně hrbolatě hlízovité, špinavě bílé až hnědavé. Jsou nápadnější než plodnice lanýže letního, protože částečně vystupují na povrch a mají bělavou barvu. Po rozkrojení se objeví mramorování narezlými žilkami. Vůně plodnic je intenzivní kořeněná, ve stáří a při zasychání až nepříjemná. Naproti tomu mladé plodnice nevoní téměř vůbec. Roste od června do listopadu v listnatých lesích na nepropustných jílovitých půdách s dostatkem vody. Když bělolanýž dozraje, začne neodolatelně vonět. Tím vábí například divoká prasata, která plodnice velice rychle sežerou a pomáhají tak šířit spóry. Jak ukazují nálezy z poslední doby, je zřejmě v regionu rozšířenější než se předpokládalo. „Tento rozpor je dán skrytým životem podzemek. Stále se však jedná o houbu vzácnou,“ upřesnil Němec.

Kuchyňské využití bělolanýžů je specifické, nejlépe vyniknou nastrouhané na těstoviny, ale dají se jíst i syrové nebo upražené na másle. „Chuť je výrazná a to jestli ji někdo vnímá jako příjemnou nebo nepříjemnou je značně individuální. U podzemek platí, že méně je někdy více,“ soudí Němec. Ten také právě v Jihomoravském muzeu se dvěma spoluautory dokončuje knihu o houbách Znojemska. Určena bude pro praktické houbaře a hotová by měla být na podzim.

Zdroj: NP Podyjí, foto Radomír Němec (bělolanýž)