Dlouhodobé sucho provázané opakovanými teplotními extrémy výrazně zvyšují riziko požárů v krajině. Podle odborníků je potřeba zavádět preventivní opatření, která rizika požárů zásadně omezí. Mezi nejúčinnější a nejlevnější patří odstraňování vůbec nejhořlavějšího materiálu, kterým je v krajině suchá tráva. Nejefektivněji ji odstraňuje přirozená pastva velkých kopytníků, jako jsou divocí koně a zubři.

„V souvislosti s požáry v krajině si veřejnost obvykle vybaví hořící les. Přitom mezi nejhořlavější materiály v přírodě patří suchá tráva. Právě snadné vznícení vysoce hořlavé suché travní biomasy stojí na počátku většiny požárů. Nejenom, že se v suchém a horkém počasí snadno vznítí, ale plameny se v ní šíří s obrovskou rychlostí,“ upozorňuje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky.

Rozsah ploch porostlých suchou travou se přitom v Česku v posledních desetiletích výrazně zvyšuje. Souvisí to s celkovou změnou hospodaření člověka v krajině. Její využívání je buď příliš intenzivní, nebo naopak chybí úplně. „Nejrůznější okrajové a opuštěné plochy zarůstají expanzivními druhy trav, které s v létě mění ve stojící seno a stávají se ideálním prostředím pro vznik a šíření požárů. Velcí kopytníci, jako jsou divocí koně, zubři nebo zpětně šlechtění pratuři, jsou unikátní mimo jiné schopností a ochotou spásat i velmi neúživné porosty trav, včetně takzvané stařiny. Běžná hospodářská zvířata ji žerou jen v nouzi. Malý dobytek jako ovce, stejně jako jelenovití, natož menší zvěř ji pak nežerou vůbec. Nejsou k tomu totiž biologicky vybaveni. Bez velkých kopytníků se suchá tráva v krajině hromadí a s jejím množstvím narůstá i riziko požárů. Jedinou bezpečnou alternativou je sečení a odvoz biomasy, což je extrémně nákladné a v mnoha situacích nereálné,“ doplnil Miloslav Jirků.

Řada evropských zemí se na nový normál extrémních veder, sucha a požárů intenzivně připravuje. „Právě kvůli omezování rizika požárů v krajině dováží v posledních letech Španělsko desítky zubrů z celé Evropy. Rezervace s velkými kopytníky přibývají také v Německu nebo v Nizozemí. Nespornou výhodou velkých kopytníků je, že jejich využití k protipožární prevenci je velmi levné,“ navázal Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina. Ta v roce 2015 ve spolupráci s vědci založila milovickou rezervaci velkých kopytníků a v posledních letech vyváží zubry a další býložravce do celé Evropy. Právě i kvůli snižování rizika požárů v tamní přírodě.

Velcí kopytníci působí jako prevence proti šíření plamenů v krajině hned dvojím způsobem. Především spásáním dramaticky snižují objem suché biomasy v přírodě. Kromě toho vytvářejí v krajině pravidelnou síť stezek, které fungují jako přirozené protipožární bariéry a dokáží zastavit začínající požáry, ještě než se rozhoří do velkého rozsahu. Vědci upozorňují, že existence rozsáhlých ploch stařiny v krajině není přirozený stav. „Velcí býložravci byli po miliony let přirozenou součástí ekosystému. Teprve poté, co je člověk vyhubil, začalo v krajině výrazně přibývat požárů. Pokud chceme zavést rychlou, levnou, a hlavně dlouhodobou prevenci před požáry, je třeba velké kopytníky do krajiny vracet. Zkušenosti ze zahraničí i z prvních projektů v Česku ukazují, že je to možné nejenom v nedotčené přírodě, ale prakticky kdekoliv, od okrajů velkoměst přes kulturní krajinu až po intenzivně využívané vojenské prostory. Čím dříve začneme, tím menší škody na majetku, zásobách dřeva a kdekoliv jinde požáry. Také vzhledem k nejisté budoucnosti a trvale rostoucím cenám není na co čekat. Čím dříve začneme, tím budou preventivní opatřní levnější,“ uzavírá Miloslav Jirků.

Na podporu projektů návratu velkých kopytníků do české přírody může veřejnost přispět prostřednictvím portálu pomahamekrajine.cz .

Zdroj a foto: Česká krajina