Kus skály, příkop nebo křoví ve stráni. Za každý metr čtvereční takovéto plochy v polích platí zemědělci paradoxně zhruba pětkrát vyšší daň než ze samotné zemědělské půdy. Uvedenému tématu se věnovalo vysílání Českého rozhlasu.

Tato území, označená zákonem o dani z nemovitosti jako „ostatní plochy“, se přitom obdělávat nedají. Ministr zemědělství by to teď chtěl změnit. Nechal si proto vypracovat analýzu problému, se kterou zamíří za ministryní financí Alenou Schillerovou. Problém vnímá i tajemník Asociace soukromých zemědělců Jaroslav Šebek. Platit několikanásobně vyšší daň z neplodné půdy je podle něho absurdní. „Jsou to většinou okraje různých polí nebo nějakých předělů s dalšími částmi biotopů, ať už to jsou rybníky, lesy, meze a tak dál. A musí se platit zákonná daň, ale prakticky je to nesmysl,“ říká.

Za hektar orné půdy ročně zemědělec zaplatí přibližně 400 korun, zatímco hektar takzvaných ostatních ploch ho přijde na dva tisíce. Ministr zemědělství Miroslav Toman plánuje zdanění pozemků sjednotit. „Hledám právě možnosti řešení, aby zemědělci měli motivaci krajinné prvky přirozeně respektovat a nebrali to jako překážku při hospodaření. Momentálně si to analyzujeme a budeme s tím chtít něco udělat, aby tím zemědělci netrpěli. Musíme to všechno dělat po dohodě s ministerstvem financí, na ministerstvo financí chceme jít v okamžiku, až budeme mít přesný přehled, kolik toho je a čeho se to bude týkat,“ vysvětluje Toman.

Státní správa totiž zatím nemá jasno v tom, kolik takzvaných ostatních ploch patří k zemědělským pozemkům a kolika farmářů se problém vůbec týká. „Finanční správa nemá k dispozici data o počtu pozemků ostatních ploch, které se nacházejí v blízkosti orné půdy. V daňovém přiznání je totiž veden pouze druh pozemku takzvaná ostatní plocha, nikoli způsob využití podle katastru nemovitostí nebo další údaje,“ popisuje mluvčí finanční správy Petr Habáň. „K dispozici jsou pouze souhrnná data za pozemky ostatních ploch bez rozlišení způsobu využití. To znamená údaje, kde je zahrnuta daň ze všech pozemků využívaných například jako manipulační plocha, dopravní plocha, zeleň nebo sportoviště“.

Agrární analytik Petr Havel upozorňuje, že skalky, meze a další útvary mezi poli jsou pro krajinu žádoucí. „V krajině je dobré mít jakékoli terénní vlny nebo plochy, které krajinu rozčleňují. Pakliže je krajina lépe rozčleněná, tak se tam voda dokáže z dešťů lépe zachytit, půda ji dokáže lépe vsáknout, a tím pádem se omezují důsledky možného sucha,“ říká Havel. Některé krajinné prvky, jako například aleje, mokřady nebo biopásy, by proto podle Havla měl stát naopak dotovat.

Zdroj: irozhlas.cz., ilustrační foto (louka jako biopás) Naše voda – Nina Havlová