15. 9. 2019

31.3.2019 12.53, Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě

Výroba pitné vody bez kontaminantů není a nebude levná

Českou společnost už brzy čeká zásadní diskuse o tom, jak kvalitní pitnou vodu bude chtít pít a především, kolik za takovou vodu bude ochotná zaplatit. Vysvětlovat veřejnosti to přitom budou muset především vodohospodáři – politici totiž k tomu nemají ani dostatek odborných informací, ani vůli – zdražení nikdy nepřináší politické body.

Rostoucí zatížení životního prostředí koktejlem chemických látek, zdaleka nejen ze zemědělství, ale klade v praxi mnohem vyšší finanční nároky na výrobu pitné vody v úpravnách vod. Ne všechny disponují v současné době potřebnými technologiemi (zejména pak ty menší), ne ve všech se navíc upravuje voda z přírodních zdrojů na pitnou na základě současných vědeckých a výzkumných poznatků.

Opakovaně na to poukazuje ředitel Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd Martin Pivokonský, naposledy se tak stalo před několika dny na slavnostní přednášce AV ČR v rámci projektu Strategie 21 na pražském Žofíně. Úpravny vod přitom podle jeho slov nicméně už jenom hasí pomyslný požár, jehož zdroje jsou v přírodních zdrojích surové vody. Mezi ně patří především jedovaté produkty sinic, jejichž počet se zvyšuje s rostoucími teplotami a pesticidy z ošetřování zemědělských plodin. Pro člověka rizikové látky ale také vznikají přímo na úpravnách vod jako vedlejší produkty desinfekce vody prostředky, které jí mají od přírodních kontaminantů vyčistit. Samostatnou kapitolou jsou pak podle Pivokonského mikroplasty.

Především malé úpravny vod nedisponují technologiemi na eliminaci hormonů, pozůstatků léčiv či právě na toxické produkty sinic, a ne vždy operativně reagují na změny vody, která na úpravny přitéká. Obecně dané rozpětí pH vody, ze kterého se při úpravě surové vody na pitnou na úpravnách vychází, je přitom v praxi daleko širší, pH vody se totiž mění jak v průběhu roku, tak díky změnám v místech zdrojů pitné vody, například v přehradách. V letním období se například v povrchových vodách ve větší míře vyskytují sinice, v podzemních vodách zase kolísá obsah pesticidů podle intenzity i období obhospodařování zemědělské půdy.

Potenciálně rizikové znečištění vody je plné chemických vzorců a látek, a i když to zdaleka není vyčerpávající, je přece jen vhodné uvést několik příkladů. Tím prvním je množství halogenovaných organických sloučenin, především trihalogenmetanů (THM). Ty právě vznikají podle Pivokonského při desinfekci vody, přičemž tuzemská legislativa povoluje celkové množství THM 100 mikrogramů na litr (μg/l). Z epidemiologických studií však vyplývá, že skutečně bezpečný limit je jen 15 μg/l , přičemž tato hodnota je v ČR překračována zhruba u 15 procent zdrojů pitné vody. Tuzemský limit pro celkové THM je nicméně podle Pivokonského hodně benevolentní – například ve Švýcarsku činí 25 μg/l , v Rakousku, Itálii a Belgii 30, v Německu a Švédsku 50, v USA 80. Obdobně je tomu u další skupiny látek – halogenderivátů kyseliny octové (HAA). V ČR není legislativně stanoven limit těchto látek v pitné vodě vůbec, ale například v sousedním Slovensku je to 60 μg/l a navíc je tam stanovení tohoto parametru od letošního roku pro všechny úpravny vody povinné. Maximální limity koncentrace HAA sledují i za Atlantikem – v USA činí 60 μg/l a v Kanadě 80 μg/l.

Kvalita pitné vody je nicméně v ČR velmi dobrá, v rámci EU patříme do první desítky, a lidé by se tak neměli konzumace pitné vody z kohoutku bát. Je ale zřejmé, že nároky na výrobu pitné vody porostou, jak s postupujícím vědeckým poznáním, tak s nově zaváděnými parametry v zákonech, tak díky stavu životního prostředí. Faktem také je, že stávající, zákonem dané parametry pitné vody a limity kontaminantů jsou jen velmi málokdy překročeny z hlediska jednotlivých látek. Pokud by se ovšem všechny povolené limity sečetly, vypadalo by to poněkud jinak. Na druhou stranu je ale zřejmé, že lidský organismus si s mnohými z rizikových látek dokáže poradit – takové sinice byly přítomné v surových neupravených zdrojích vody vždy a lidstvo nevyhynulo. Přesto se zdá být nevyhnutelné sledovat ve vodě více látek než dosud, a to také bude znamenat složitější a dražší proces úpravy vody na pitnou. Voda v budoucnosti tak nebude ani náhodou levnější než nyní, i kdyby nebylo teplo a sucho, a i kdyby se snížila daň na vodné a stočné.

Naše voda -Petr Havel, ilustrační foto (testy bakterií ve vodě) Naše voda – Nina Havlová

31.3.2019 12.53, Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě, Čistota vody a rekreace, Podnikání s vodou a zákony, Vodovody a kanalizace, Komentář týdne

Aktuality

Lesní video

více >

Fotoblog

více >

LÁZNĚ KYSELKALÁZNĚ KYSELKA
Autor: Nina Havlová

Videoblog

více >

Kalendář Akcí

<< Září 2019 >>
PÚSČPSN
26 27 28 29 30 31 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 1 2 3 4 5 6