Hraboš polní je a bude stálým obyvatelem naší krajiny a to především zemědělské. Cílem aktuálních opatření na místech, kde se přemnožil, proto nemůže být podle vědců Mendelovy univerzity v Brně (MENDELU) vyhubení hraboše, ale snaha jeho početnost udržet v únosných mezích, tedy pod prahem ekonomické škodlivosti.

Je totiž významnou součástí potravního řetězce mnohých predátorů a radikálním zásahem proti hraboši by se přirozené vazby porušily. Podle map rostlinolékařské správy výskyt hraboše polního klesá, je stále mozaikovitý a ne plošný. Používání Stutoxu II na hubení hraboše je navíc účelné pouze u populací s nízkou až střední početností, v období gradace je to už zbytečné.

Letošní přemnožení hraboše se podle vědců MENDELU vesměs neliší od těch předchozích z hlediska počtu jedinců na hektar, ale liší se tím, že se hraboši díky počasí v zimě na počátku letošního roku přemnožili už na jaře a zdárně pokračovali v rozmnožování a nikoliv až na podzim jak to většinou bývá. „To je také důvodem tak obrovských škod, tedy neobvyklé není samo přemnožení, ale škody, které při tom vznikly,“ uvedl vedoucí Ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství (AF) Josef Suchomel.

Jakou má hraboš polní obvyklou populační dynamiku? Během kalendářního roku se z nízkých jarních stavů rozmnožováním populace hraboše zvýší k podzimnímu maximu. V průběhu několika let (nejčastěji 3 až 5), se populační hustota hraboše postupně dále zvyšuje, až dosáhne maxima, načež se v důsledku různých vnitropopulačních i vnějších příčin zhroutí a zůstane jen minimum přeživších jedinců v travních porostech, ze kterých se hraboši postupně zase znovu namnoží.

„Předpokládáme tedy, že tam, kde byl hraboš přemnožen, půjde populace prudce dolů. Mozaikovité rozšíření hraboše v krajině můžeme potvrdit i podle našich zkušeností v terénu. Proto bychom nevolili plošnou aplikaci na povrch půdy Stutoxem II. Důraz bychom kladli na provedení hluboké orby po sklizni obilnin a řepky, která může lépe než toxický přípravek, hraboše likvidovat,“ vysvětluje Marta Heroldová z Ústavu ekologie lesa Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU. Právě predátoři při hluboké orbě živé jedince konzumují. Takto se likviduje celý jejich systém nor s hnízdy a zásobárnami.

„Predátoři letos úspěšně vyvedli mláďata a tak očekáváme, že v příštím roce, budou-li ještě hraboši místně ve vyšších populačních hladinách, jsou schopni udržet hraboše v přijatelných hustotách pro zemědělskou praxi,“ doplňuje Heroldová. To ale podle Suchomela platí jen ve vhodně strukturované krajině a ne například na jižní Moravě, kde výměry polí dosahují i stovky hektarů a predátoři nemají mnoho možností se trvale zabydlet. „Podpora predátorů musí jít ruku v ruce se změnami krajiny, jako jsou menší pole, bohatší struktura plodin a vegetačních prvků v krajině, aby měli predátoři kde po celý rok pobývat,“ uvedl Suchomel.

Hraboš polní patří mezi nejvýznamnější hostitele, rezervoáry a přenašeče patogenů, z nichž je většina přenosná i na člověka. Při přemnožení hraboše dochází k častějšímu kontaktu s touto populací nebo s jím kontaminovaným prostředím. Proto je nutné důsledněji zachovávat základní hygienické návyky. Zemědělci by měli v podzimním období sledovat stavy hrabošů na vysetých a vzcházejících ozimech a při zvýšených stavech populací hrabošů přistoupit k zásahu Stutoxem II do nor v pozdním podzimu. V tuto dobu se populace hraboše již nerozmnožuje a zeslabení populace je mnohem účinnější než v jarních měsících. „Připočteme-li k tomu ještě přirozený úhyn během zimních měsíců, je populace, vstupující do rozmnožování na jaře skutečně výrazně oslabena,“ uvedla Heroldová, podle které ale v měnících se klimatických podmínkách bude hraboš určitě překvapovat novými rysy rozmnožování, volbou potravy a chováním. Například ve Španělsku, kde se dosud nepřemnožoval, způsobuje nyní škody na úrodě. „Nicméně, plošnou aplikaci na povrch půdy Stutoxem II považujeme za ekologicky nepřijatelnou,“ uzavírá Heroldová.

Zdroj a foto: MENDELU