V jednom litru balené vody v PET lahvích je podle zjištění amerických vědců mnohonásobně více mikroplastů a nanoplastů, než se do současné doby uvádělo. Podle nich obsahuje litr takových balených vod v průměru 240 000 kousků plastů.

O výsledcích výzkumů vědců z Columbia University a Rutgers University informovala agentura AP, výstup ze studie s názvem „Rychlé jednočásticové chemické zobrazování nanoplastů pomocí SRS mikroskopie“ vyšel toto pondělí v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences. Podle uvedené studie přitom obsahuje balená voda v PET lahvích více těchto potenciálně toxických částic, než voda z vodovodu.

K detekci mikroplastů a nanoplastů vyvinuli američtí výzkumníci zobrazovací platformu hyperspektrálně stimulovaného Ramanova rozptylu (SRS) s automatizovaným algoritmem identifikace plastů, který umožňuje mikro-nano plastickou analýzu na úrovni jednotlivých částic s vysokou chemickou specifitou a propustností. „Nejprve jsme ověřili zvýšení citlivosti úzkého pásma SRS, abychom umožnili vysokorychlostní detekci jednotlivých nanoplastů pod 100 nm. Poté jsme navrhli algoritmus spektrálního porovnávání řízený daty, abychom řešili problémy spektrální identifikace vyvolané citlivým úzkopásmovým hyperspektrálním zobrazováním a dosáhli robustního stanovení běžných plastových polymerů. Se zavedenou technikou jsme studovali mikro-nano plasty z balené vody jako modelový systém. Úspěšně jsme detekovali a identifikovali nanoplasty z hlavních typů plastů. Koncentrace mikro a nano plastů byly odhadnuty na přibližně 2,4 ± 1,3 × 105 částic na litr balené vody, z nichž asi 90 procent jsou nanoplasty. To je řádově více, než dříve uváděné množství mikroplastů v balené vodě,“ uvedli vědci.

Jak přitom připomínají v závěru uvedené studie, při výrobě pitné vody je kontaminace plasty potvrzena v každém kroku od studny až po láhev. „Například PET a PE, které se používají jako obalový materiál pro balenou vodu pro všechny tři (zkoumané) značky, které jsme analyzovali, mají podobné vzorce distribuce velikosti, s velkou populací mikrometrových velikostí ve srovnání s jinými polymery. Možným vysvětlením je, že některé částice tohoto druhu se nově uvolňují z obalu láhve během přepravy nebo skladování,“ uvádí se v dokumentu. To potvrzuje i hlavní autor studie Naixin Qian z Columbia University. „Zdá se, že velká část plastu pochází ze samotné láhve“, konstatoval Qian.

Další polymery označované jako PA, PP, PS a PVC, které nejsou obalovým materiálem, jsou přitom podle studie také zdrojem velkého počtu mikroplastů a nanoplastů, přičemž ty se do vody podle vědců dostaly před nebo během výroby vody.

AP, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová