Pískovna Erika, která se nachází kousek od Kraslic, nám skýtá nejen pohled na zajímavou lokalitu, ale je to i mezinárodně známé naleziště eocenní flóry. Rozkládá se na ploše 22 hektarů.

Rostlinné společenstvo starosedelského souvrství nese diagnostické znaky tzv. stálezelených pralesů subtropického pásma. Uloženiny vznikaly ve starších třetihorách v místech říčních potoků a jezer. Tyto vrstvy byly objeveny při těžbě, kdy bylo vytěženo 12 metrů hornin, jejichž celková mocnost je 22 metrů. Velmi zajímavé jsou řezy agradačními valy podél říčních koryt, provázené erozí dříve uložených vrstev. V nynější době se zde již netěží, naposledy se zde těžilo pro potřeby vodní rekultivace uhelných lomů v Sokolovském revíru.

Toto místo, postupně zarůstající vegetací s množstvím prohlubní a příkopů naplněných vodou, podporuje rozmanitost živočichů. Je rájem pro obojživelníky, kterých se zde v současnosti vyskytuje 12 druhů. Někteří patří dokonce mezi chráněné, například čolek velký, čolek obecný, ropucha krátkonohá či rosnička zelená. V této lokalitě hnízdí i různé ptactvo, stěny lomu, v nichž si hloubí nory, využívá k hnízdění například břehule říční.

K zachování současné biodiverzity budou ale třeba podle odborníků zásahů člověka – v pískovně bude například nutné čas od času upravit vegetaci, která přílišným zarůstáním může změnit prostředí na nevhodné pro obojživelníky. Pravděpodobně se budou muset i prohlubovat tůně, naopak nevhodné by bylo umělé zalesňování nebo zarovnávání povrchu. Rizikem pro další existenci lokality je ovšem také hrozba skládek.

Byl to přitom právě člověk, který se o současnou podobu místa zasloužil. Pískovna nevznikla přírodními procesy a naopak patří mezi biotopy vytvořené člověkem.

Facebook Naše voda