Někteří entomologové mu říkají Velký piškot, podle oválného tvaru výletového otvoru ve stojících souších připomínajícího právě dětskou pochoutku. A je to extrémně vzácný živočich, který se v České republice vyskytuje pouze na několika málo místech.

Řeč je o kornatci velkém, zhruba 1,5 centimetru dlouhém, plochém, černém brouku, který byl před čtyřmi lety znovuobjeven v Národním parku Šumava. „Poslední záznamy o výskytu kornatce velkého na Šumavě jsou z let 1905 až 1907 a to z oblasti jižní Šumavy, z Plechého a Želnavy. V blízkých lokalitách jsme ho znovuobjevili v roce 2018,“ říká Vladimír Dvořák ze Správy Národního parku Šumava.

Kornatec velký se vyskytuje aktuálně jen v Žofínském pralese pak až v Moravskoslezských Beskydech a to ve velice malých populacích čítajících maximálně stovky jedinců. Na Šumavě jeho tříletý soustavný monitoring potvrzuje velmi silnou populaci v řádech tisíců jedinců a to už nejen na jižní části Národního parku Šumava. „Tak masivní výskyt kornatce velkého je jedinečný nejen v České republice ale v celé střední Evropě,“ připomíná Vladimír Dvořák.

A proč je kornatec velký tak vzácný? Je to pralesní specialista, který se vyskytuje zejména v oblasti se stojícími torzy suchých jedlí nebo smrků, které jsou kolonizovány troudnatci – tedy dřevožijnými houbami. Tato torza navíc musejí být alespoň 10 let odumřelá a nejlépe osluněná. Vyhovují mu tedy místa, kde umírá více stromů najednou. Přesně takový biotop mu „připravili“ účastníci blokády v roce 2011, kteří vlastními těly bránili pokácení smrkových porostů Na Ztraceném a v okolí Ptačího potoka.

„V rámci monitoringu jsme letos zjistili, že tento brouk se vyskytuje mezi Ztracenou slatí a Ptačí Nádrží, u cesty na Březník za křižovatkou Na Ztraceném a to na souších z roku 2009 až 2011, tedy na těch souších, které po orkánu Kyrill vznikly po kůrovcovém žíru,“ upřesňuje Vladimír Dvořák.

„Je vzrušující každoročně pozorovat, jak se kornatec velký šíří z ohniska v prostoru Trojmezenského pralesa do lesů národního parku, ve kterých jsme přestali kácet kůrovcem napadené stromy! Kdyby blokáda kácení v roce 2011 na Ptačím potoce nebyla úspěšná a les bychom vytěžili, neměl by tam dnes kornatec žádnou šanci na úspěch. Ale realita je jiná a kornatec si už sám tento přírodní les našel. Lesy ponechané přírodním dějům tak dokazují, že jejich znovuzrození se netýká jen stromů, ale i spontánní obnovy původní pralesní druhové rozmanitosti,“ doplňuje ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený.

První nálezy kornatce z roku 2018 a jeho dnes nejpočetnější populace je v oblasti Trojmezenska. V roce 2020 se nejzápadnější nález potvrdil u Borových Lad. V roce 2021 jsme pak jednotky brouků našli v okolí Kvildy a také v pralesích na dohled od Roklanu či na Mezilesní slati. „V letošním roce jsme pak mohli potvrdit nálezy kornatců velkých nejen v oblasti Ztraceného a Ptačí nádrže, ale také v okolí Tmavého potoka mezi Javoří pilou a Poledníkem, a nejen na území národního parku, ale i v rezervacích na Boubínsku a v povodí Blanice.“ vyjmenovává Vladimír Dvořák.

V roce 2019 objevili entomologové kornatce velkého také na území Národního parku Bavorský les, a to po sto třinácti letech. Také zde dochází k jeho šíření v  bezzásahových smrkových lesích, které před zhruba deseti lety prošly kůrovcovou gradací.

NP Šumava, foto Pavla Čížková