Zemědělci, kteří hospodaří v blízkosti zdrojů pitné vody, musí dodržovat přísnější podmínky hospodaření, například při aplikaci hnojiv. Za to jim podle zákona náleží finanční kompenzace za újmy, která jim takto vzniká. Musí ale splnit některé zásadní podmínky.

Tou hlavní, jak potvrdil v rozhovoru pro portál Naše voda generální ředitel Povodí Vltavy Petr Kubala, je doložit vlastnictví pozemků, na nichž k újmě dochází, na základě výpisu z katastru nemovitostí. Právě Povodí totiž zemědělcům újmu vyplácí, například těm, kteří hospodaří v blízkosti Želivky, kde je podíl zornění tamních pozemků poněkud nelogicky kolem 90 procent. Výpis z katastru nemovitostí zemědělci považují za nadbytečný, protože obhospodařované pozemky jsou součástí elektronického systému evidence půdních bloků (LPIS).

To ale podle Kubaly není možné jednak ze zákona, jednak z reálné praxe. LPIS je totiž systém evidence nájemců půdy, nárok na újmu ale mají na základě paragrafu 30 zákona o vodách „vlastníci pozemků a staveb“. Vlastník a uživatel pozemku přitom velmi často není jedna a táž osoba a LPIS podle Povodí nezahrnuje vlastnickou vrstvu užívaných pozemků, ačkoli se o tom v minulosti uvažovalo. „Kdyby tomu tak bylo, pak by nebyl žádný problém,“ podotýká Kubala.

Naše voda, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová