Kvalita surové vody v Česku rychle klesá, voda se dostává na hranici upravitelnosti, uvedl dnes na semináři o pitné vodě ředitel Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd ČR Martin Pivokonský.

Největší problémy způsobují produkty ze sinic a také pesticidy, kterých je stále více. Jejich odstraňování je na hranici možností, problém se podle Pivokonského dostatečně neřeší. Pro škodlivé látky ve vodě platí sice určité limity, podle ředitele nejsou ale někdy dostatečné, navíc se nedaří je vždy dodržet. Příkladem jsou pesticidy, pro které je nejvyšší přípustná hodnota 500 ng/l (nanogramů na litr), ve skutečnosti však na lidský organismus působí bezprahově, to znamená v jakémkoli množství. Z vody se odstraňují obtížně, zvlášť když je jich v surové, neupravené vodě příliš mnoho. Například v nádrži Švihov, ze které jde voda do úpravny Želivka pro zásobování Prahy, jich bývá přes 1000 ng/l. Před několika lety tam odborníci naměřili až 3000 ng/l metazachloru, což je jeden z pesticidů.

„Problémem je, že užívání pesticidů vrcholí ve stejné době jako látky ze sinic,“ řekl Pivokonský. Nebezpečné produkty sinic totiž při úpravě vody prakticky blokují čistící proces. Pesticidy se sice dají odstranit aktivním uhlím, pokud jsou ale ve vodě zároveň látky ze sinic, póry v aktivním uhlí se ucpou a pesticidy tak ve vodě zůstanou. Podle Pivokonského je nutná změn přístupu k zemědělství. „Možná by se kolem Želivky nemusela kukuřice a řepka pěstovat,“ řekl.

Kvůli zvyšování teplot a činnosti člověka bude podle ředitele ústavu sinic v nádržích ještě přibývat. Jejich produkty zvané AOL (Algal Organic Matter), které vrcholí v době vodního květu, se v poslední době velmi často objevují v nádržích Švihov a Sedlice u Želivky. „My je tam pro experimentální účely chodíme sbírat. Dají se sbírat lopatou z hladiny,“ řekl Pivokonský. Mezi AOL patří široké spektrum látek. Jsou toxické a při pokusech je odstranit způsobují zásadní poruchy technologie. Podle ředitele ústavu v podstatě zablokují srážecí proces, takže látky, které se mají vysrážet, růstanou rozpuštěné a projdou filtrem do další fáze úpravy.

Nejhorší je, když se AOL dostanou až do poslední fáze úpravy, což je hygienická úprava. Při té se do vody přidávají desinfekční látky, jako je chlor nebo ozon. Jenže právě s chlorem neodstraněné AOL reagují, přičemž vznikají silně toxické látky, jako je chloroform. Jeho vzniku se dá zabránit předúpravou vody manganistanem draselným. „Otázka je, zda to úpravny vědí a dělají, anebo jim stačí, když se vejdou do limitu,“ uvedl Pivokonský. V přístupu se podle něj různé úpravny vody velmi liší. Některé využívají toho, že jediný test na zjišťování organických látek, který jsou povinné dělat, u látek ze sinic nefunguje. „Jak bude docházet k nárůstu sinicového květu v nádržích, tak tento problém bude narůstat,“ řekl dále ředitel.

V Česku se podle něj vyrobí 600 milionů metrů krychlových pitné vody ročně, což je srovnatelné se sedmdesátinásobkem denního průtoku Labe u Děčína. Největší výrobnou vody je Želivka u nádrže Švihov, která ročně dodá 80 milionů krychlových metrů pitné vody.

Seminář o pitné vodě ve Sněmovně uspořádala Akademie věd ČR a výbor pro životní prostředí.

Zdroj: ČTK, ilustrační foto (nádrž Želivka) Naše voda – Nina Havlová