15. 10. 2019

23.4.2019 15.42, Rubrika: Rybářství a rybníkářství

Chcete čistou vodu v rybnících? Pak nepomůže vyhnat rybáře s kapry

Na rybníky se musíme začít dívat ne jako na vanu pro ryby, ale jako na něco, co všichni potřebujeme. Rybu nepotřebujeme všichni. Ale všichni potřebujeme mít dobré klima. Všichni potřebujeme, abychom měli dobrou kvalitu vody. Aby rybníky fungovaly.

Rybníky, ve kterých by se dalo koupat, aby jeden pohledal. O různých způsobech využívání rybníků, rybářích, kaprech, odpadních vodách a znečištění rybníků jsme si povídali s hydrobiologem ze státního podniku Povodí Vltavy Jindřichem Durasem.

Dá se dnes v chovu ryb hospodařit tak, aby rybník naplňoval i mimoprodukční funkce a zároveň aby se rybář uživil? Anebo je to tak, že pak musí rybář žít z dotací nebo chovat ryby jen jako koníček?

Tady je třeba říct důležitou věc. Rybník nutně potřebuje hospodaření. Všechny rybníky vznikly uměle. U nás nejsou žádná mělká jezera. A proč tady nejsou? Protože sem ekologicky nepatří. Pokud by sem patřila, tak by tady byla. Když chci rybník jako krajinný prvek udržet, tak se o něj musím starat. Jinak rybníky zazemní, a mám mokřad, pak podmáčenou olšinu a časem smíšený les. A druhá hrozně nepříjemná věc: rybníky a celá jejich situace už jsou dnes úplně jinde, než byly po druhé světové válce.

V čem jsou jinde?

Mají jiné sedimenty, je jiné využívání krajiny, jiný charakter srážek. Ale hlavně máme invazní druhy ryb. To jsou především střevlička východní a karas stříbřitý. A často, když se s rybáři dohodnete na snížení rybí obsádky, tak to, z čeho jste chtěli mít efekt pro ekosystém, okamžitě obsadí tyhle druhy.

Samovolně?

Ony jsou všude. Střevlička udělá šest až sedm výtěrů za rok a dokáže potravně vykonkurovat i kapra. Tomu se můžete bránit tím, že kapra dáváte silně, aby se proti střevličce udržel.

To znamená, že intenzita hospodaření je i ochranný prvek vůči invazním druhům?

V některých případech. Můžete tomu čelit tím, že dosazujete candáta. Pak ale potřebujete mít dobré kyslíkové poměry. Další možností je, že se dávají síta na přítok. Ale střevličky jsou mrňavé, ty loňské projdou skoro skrze všechno. Rybník se také může celý vypustit, takzvaně dolovit. Dříve se to ještě poházelo páleným vápnem, čímž se dramaticky zvýší pH. A všechny ryby, které tam případně zůstaly, uhynou. Jenže tam máte i raky a škeble, a ty odděláte s tím. Takže co chceme? Jako ochranář tam budu chtít nechat škeble. Jenže pak se rybník nepovede úplně dolovit. Dneska je už vše naším přičiněním velmi komplikované a vždycky je to něco za něco.

Jak se tedy hledá vhodné řešení?

Na jednu stranu si musí ochranáři sednout a rozmyslet si, co vlastně chtějí a jednoznačně to formulovat. Ochranáři všeho druhu, včetně druhu jako jsem já, to je řekněme ochranář dobré kvality vody. A pak diskutovat s hospodářem o každé jednotlivé lokalitě. Rybník nefunguje tak, že snížím o 10–15 % rybí obsádku a druhý rok je kvalita vody lepší. Příkladem je rybník Rožmberk. Na jeho břehu byl velkochov prasat jménem Gigant. Bylo tam 80 000 prasat, možná víc. Zároveň byla vedle rybníka čistírna odpadní vody pro Třeboň, s nevyhovující kvalitou. A část nevyčištěné odpadní vody se zároveň načerno vypouštěla do rybníka. A ten vypadal katastrofálně. Několik let už tam nic z toho není, velkochov je pryč, čistírna je celkem výborná, jen rybník je pořád katastrofální. Všechno je na principu rovnováh. Když byla voda špatná, tak se živiny tlačily do sedimentu. Když se voda zlepší, tak je sediment vrací zpět do vody. Občas se diskutuje, jak dlouho to vydrží. To nikdo neví, ale jasné je, že dlouho.

Je běžná praxe, že se odpadní vody z čistírny vypouští do rybníka?

Když je rybník u vsi, tak je velmi běžná. Dokonce i pro vody bez jakéhokoli čištění.

Je to legální praxe?

Jak kde. Někde jsou ještě dnes legální takzvané volné kanalizační výusti.

To je v těch nejmenších obcích?

Mají to i obce nebo města jako Lnáře, Tchořovice… Ve Lnářích jsou tři rybníky, čistírnu nemají.

Takže odpadní voda se vypouští pravděpodobně do rybníka…?

Velmi pravděpodobně. Spíš jistě. Pokud je to velký rybník a malá obec, tak je to nejlepší způsob likvidace odpadních vod. Naprosto nejlepší. Příkladem je Horusický rybník a obec Horusice. Obrovský rybník, malá ves. My jsme tam dělali i propočty bilance a rybník to skousne úplně v pohodě. V rámci obrovské metabolické aktivity Horusického rybníka je vstup ze vsi únosný. Mně by se líbilo, kdyby lidi z té vesnice platili rybářům za to, že se o svoje odpadní vody nemusí starat. Nemusí stavět čistírnu, obec se nemusí zadlužit, nemusí stavět kdovíjakou kanalizaci a nemusí čistírnu provozovat. Ušetří neuvěřitelné náklady. Kdyby uhradili část nákladů majiteli nebo provozovateli rybníka, je to pro něj dobrý zdroj příjmu. A jsme u hodnocení ekosystémových služeb. Abychom uznali, že rybník má i jiné funkce, než je produkce ryb.

Existují limity na kvalitu vody, kterou může rybník mít, aby se tam mohly chovat ryby?

Já v tuhle chvíli vlastně nevím.

Neměl byste to vědět, když pracujete na Povodí Vltavy?

Byl bych rád, kdybych to věděl, ale teď vlastně nevím. Je to hodně zmatené, přičemž vůle vše narovnat, zdá se mi, naprosto chybí. Existuje nařízení vlády 401/2015 Sb., které se vztahuje na emisní a imisní standardy. A to říká, kolik odpadní vody smím vypustit (tedy i do rybníka), jak může být znečištěná, a zároveň určuje nejvyšší míru přípustného znečištění v povrchových vodách, a to většinou v podobě průměrných ročních koncentrací. K tomu existuje souběžně povinnost dosáhnout ve vodách tzv. dobrého ekologického stavu či potenciálu, ale pro rybníky zatím nebyla kritéria stanovena. Do Vodního zákona si lobby produkčních rybářů propašovala – v podobě jednoho z nechvalně proslulých přílepků – naprosto zcestnou výjimku pro rybníky, aby se v nich jakost vody ani nesledovala – takže jak potom rozhodovat, jestli je něčeho moc? A do toho všeho zřejmě ještě pořád nezemřel již anachronický metodický pokyn o hospodaření na rybnících. Takže teď se v tom vyznejte…

A jak se z toho dostat?

Pokud se z toho budeme chtít dostat nějakým dalším legislativním předpisem, nezbývá než konečně začít pracovat na několik let již odkládané vyhlášce o hospodaření na rybnících. Jenže zatím chybí něco, co bývá označováno jako „politická vůle“. Je zajímavé, že když něco uloží ministerstvům přímo Vodní zákon, tak pokud není zrovna ta správná „politická vůle“, nic se dělat nemusí.

A co vámi zmíněné nařízení vlády?

To v praxi pro povrchové vody funguje. Ale má jednu zásadní chybu – tedy odhlédneme-li od toho, že je v některých ukazatelích velmi měkké. Stanovuje tzv. standardy obecně pro všechny.

Takže to platí pro řeku stejně jako pro rybník a bystřinu?

Ano. U některých parametrů, jako jsou třeba těžké kovy nebo organické mikrokontaminanty, tam to moc nevadí. Problém je ale zejména s živinami. My nutně potřebujeme stanovovat kritéria pro hodnocení kvality vody takzvaně „tailor-made“ přístupem, tedy na míru. Labe v Hřensku nebo bystřinný potok na Šumavě logicky nemůže mít stejné limity. Přístupem „na míru“ jde hodnocení ekologického stavu a ekologického potenciálu, což máme uvnitř celé Evropy nastaveno víceméně stejně. Kritéria pro hodnocení jsou odvozená pro jednotlivé typy vod. Což má vážně smysl. Jenže než se zbavíme naší typické vícekolejnosti, bude to ještě chvíli trvat, zvláště když u nás do všeho výrazně zasahují i různé lobby, kterým nejednoznačnost pochopitelně vyhovuje…Hnojení rybníků už dnes můžeme považovat za prohřešek proti dobrým mravům. V době suchého a teplého léta se hnojením navíc zhoršují kyslíkové poměry a hrozí úhyn rybí obsádky. Přesto si řada hospodářů nedovede rybník bez hnoje představit a stávající předpisy jsou značně benevolentní.

A diskutujete s rybáři o kvalitě vody?

Samozřejmě. Vlastně se vzájemně snažíme pochopit už řadu let. Dá to oběma stranám práci, ale není jiná cesta. Někdy může komunikace produkčních rybářů s úředníky vypadat třeba takto: Rybáři jsou už z různých požadavků zmatení a zeptají se: „Tak nám řekněte, kolik sem máme dát kaprů.“ A to jsou obrovské cifry, protože kapři jsou maličcí. Tak jich úředník povolí, řekněme 100 000. Ale jak dělá celou dobu jiné věci a nevyzná se v tom pořádně, tak nevít, kolik je to kilo a jak porostou. Rybáři z něj logicky mají srandu, protože tomu nerozumí. Pak se zeptají, kolik tedy smějí krmit a úředník něco řekne. A oni říkají: „To je blbec. Nejdřív mi povolí 100 000 ryb, a pak mi nepovolí je krmit. Vždyť ty ryby budou mít hlad.“ A nemůžete mít hladové ryby. Typické vzájemné nepochopení a nespolupráce. My jsme zkusili přístup: „Hospodařte si na rybnících, jak chcete, ale nesmíte překročit určitou hladinu fosforu ve vodě.“ Ale tohle rybáři strašně nechtěli, ručit za kvalitu vody. A já to chápu. Kdo by za ni ručil, když vám tečou do rybníka také odpadní vody a historie všech nepravostí je uložená v sedimentu, odkud může přejít snadno do vody…

Čím se tedy rybáři řídí v tom, aby dodržovali určitou kvalitu vody, a kdo to kontroluje?

Rybníků je u nás 30 tisíc, možná 35 tisíc, záleží na tom, jak to kdo počítá. Jsou rybníky, které nejsou ani nikde v evidenci. A pro řadu z nich nejsou doklady v pořádku. Větší rybníky mají vodoprávní rozhodnutí, kde se stanoví podmínky hospodaření. V těch podmínkách je obvykle hustota rybí obsádky, dávka krmiva, povolení k aplikaci hnojivých látek, čímž se myslí hnůj, použití vápence na vyrovnávání pH, případně nějaké medikace nebo dezinfekce proti parazitům a na podporu zdravotního stavu ryb. Tohle vše je dané v tom vodohospodářském povolení, a je to dané v nějakém rozsahu s nějakým maximem. A ten rozsah bývá velmi široký. Jinak je třeba se o rybník starat v dubnu, jinak v srpnu a jinak v říjnu. Krmná dávka musí být rozdělená. Když bude kvalita vody extra špatná, tak hrozí úhyn ryb. Takže rybáři se snaží hospodařit tak, aby udrželi prostředí pro ryby přijatelné, a přitom měli co největší produkci. To se může vymstít třeba za suchého a horkého léta, kdy už to rybniční ekosystém neustojí a ryby uhynou. V tomto přístupu také není nikde dobré místo pro mimoprodukční funkce. Ve vodoprávním rozhodnutí se ale nezmiňuje kvalita vody, jenom způsob hospodaření.

A výstupy nikdo neřeší? Neměla by být voda odtékající z rybníka považována za odpadní vodu?

Termín odpadní voda je právně strašně choulostivý. Když z města dešťová voda vleze do kanalizace, kam se nevejde a chrstne do řeky, tak teprve teď je brána jako odpadní. Doteď to nebyla odpadní voda, abych jí nemusel řešit. Ne, přes tenhle přístup to nepůjde.

To asi souvisí s tím, že nemáme oddělenou kanalizaci pro srážkové a splaškové vody.

Ve velké většině. Ale máme vodní zákon. A na začátku jsou ta nejdůležitější ustanovení. A ta říkají: Nikdo při užívání vod nesmí zhoršit ani ohrozit její jakost. Takže když vezmete vodu nad rybníkem a pod rybníkem, tak by to nějak mělo souviset. Ty páky tam jsou, akorát nejsou, respektive nechtějí být uchopené.

A zodpovědnost není jasná.

Tak.

Já to chápu tak, že rybář nemá velkou kontrolu nad tím, jaká voda mu do rybníka vstupuje…

To je pravda.

… a tím pádem nemá plnou kontrolu ani nad tím, jaká z něho vychází. Kromě vstupů, které do rybníka dává on sám.

Máme rybníky, které jsou vyloženě pod nadvládou odpadních vod. Tam 80 % nebo 90 % všeho vstupu jsou odpadní vody.

A na těch se hospodaří?

Ano. Ale tam musíte hospodařit úplně jinak. Nemůžete jet po dálnici na jednotku. Musíte zařadit ten správný stupeň hospodaření. Tam se musí hospodařit velmi intenzivně. Loni byly diskuze o Nesytu, že na něm uhynulo 100 tun ryb. Všichni byli naštvaní na rybáře, že tam dali moc ryb. Ale oni tam nemohli dát málo ryb. Protože tam tečou odpadní ryby z Mikulova, z Valtic a ještě z nějakých malých obcí. To jsou obrovské dardy znečištění. Ty živiny nemůžete spotřebovat nízkou obsádkou. Voda by byla katastrofální. Vy musíte nasadit velkou obsádku. Jinak nemá cenu tam hospodařit. Ale pak když přijde hrozný hic a je málo vody, tak se, ve zkratce řečeno, důsledky znečištění projeví nedostatkem kyslíku ve vodě a ryby uhynou. Já jsem na rybáře dost kritický, ale tady za to nemohli. Jsou rybníky, kde odpadní vody hrají velmi významné role, a je jich hodně. Pak jsou rybníky, kde kromě vlivu povodí si rybáři ještě vesele přihnojují, a pak jsou rybníky, které mají krásné čisté povodí, a přesto tam voda stojí za houby, a to je na 100 % dílo rybářského hospodaření, to znamená přehnojení – a pozor také „překachnování“. Chov polodivokých kachen je výborný byznys. Jenže jedna malá kachnička vydá v exkrementech znečištění jako půl až třičtvrtě člověka! Všechny tyhle kategorie máme v bohatém zastoupení.

Jak se tedy na rybníky v dnešní době dívat?

Dneska žijeme v době, kdy máme potřebu všechno pře-myslet, tzv. re-thinking. Všechno vzít a dát to do nových souvislostí. To je hrozně náročné. Ale dobře se o tom mluví. Na rybníky se musíme začít dívat ne jako na vanu pro ryby, ale jako na něco, co všichni potřebujeme. Rybu nepotřebujeme všichni. Ale všichni potřebujeme mít dobré klima. Všichni potřebujeme, abychom měli dobrou kvalitu vody. Aby rybníky fungovaly. Ale když to chci, tak to musím ohodnotit. Tudíž si za to musím umět zaplatit. Je to služba, kterou pro mě někdo plní. Je hloupost říkat: „Vyženeme rybáře a bude pokoj.“ Stát by musel vypsat x-miliardový tendr na to, kdo se o ty rybníky tedy bude starat. Já jsem hrozně rád, že máme skupinu lidí, která se v rybnících vyzná, dělá to myslím s láskou. A já se jim snažím na konferencích říkat, že to dělají dobře. Ale musí dostat ještě širší zadání – od nás, od společnosti. Oni se starají o hodně důležitý statek, který na území našeho státu máme, a nejsou za to hodnocení. Tak se logicky snaží maximalizovat zisk produkcí ryb. Je to o formulaci vztahu společnosti a rybářů. A to bude chvíli trvat. V tom musí být zapojení lidi, kteří umí dělat hodnocení ekosystémových služeb, musí se udělat x studií na x místech. Teď jsou možná udělané dvě studie a ještě se u toho všichni pohádají. Je to prostě málo.

Kdy se chov ryb začíná vylučovat s rekreační funkcí rybníků?

My chceme po rybnících všechno možné. Chceme, aby tam létaly vážky, rostly tam kytky, dalo se tam koupat, bylo to tam krásné. A ono to už dneska nejde.

Co v tom brání?

Brání nám v tom dílem historie, tedy sediment. Brání nám v tom to, že úroveň v živinách je dneska v celém prostředí řádově vyšší, než bývávala. Expandují tu invazní druhy nejen ryb a rostlin, ale i sinice jsou takovým dárečkem, co jsme si sami sobě dali. Všechno to funguje na jiných rychlostech než dříve a nic jako „staré osvědčené postupy“ už nejde uplatnit. My chceme po rybnících všechno možné. Nicméně dovedu si velmi dobře představit cestu, jak to alespoň na některých rybnících udělat: využít dvouhorkového systému hospodaření.

Co je dvouhorkový systém?

To je dvouletý produkční cyklus. Jeden rok nasadím a druhý rok na podzim lovím. Pokud první rok nasadím relativně nízkou osádku a neproniknou mi tam ty plevelné ryby, tak bych měl mít do července relativně slušnou kvalitu vody, vyjádřenou jako průhlednost. A měl bych tím pádem mít i slušné podmínky pro ponořenou vegetaci v té nejmělčí části. Na ponořené vegetaci se mi uživí i dostatek vodního hmyzu, na kterém se uživí i vzácné druhy vodních ptáků. Jako cyklista bych se tam mohl občas vykoupat, protože by voda docela dobře vypadala, a rybáři by neměli víceméně o nic moc přijít. Intenzita hospodaření je ale menší.

Nemůže rybník takový zůstat pořád?

To nejde. Kytky porostou tak intenzivně, že to není možné. Tyhle ekosystémy potřebují disturbanci, tedy pravidelné narušování. První rok mám tedy málo ryb, ony nestačí všechno zdevastovat, je tím pádem spousta prostoru pro všechno ostatní. Další rok ryby už vyrostou, mají větší hlad, zlikvidují všechny kytky, vyžerou larvy vodního hmyzu a pulce. Žábám to nevadí, jeden rok klidně vydrží, přirozená reprodukce není každý rok stejně dobrá. Takhle by to zřejmě mohlo fungovat: rybníky, které by pracovaly v tomhle režimu, by měly úspěšnou jednu za dvou letních sezón.

To znamená, že jeden rok by se na rybníce i dalo koupat, druhý ne.

Asi tak.

Fungují takhle nějaké rybníky?

Určitě nějaký takový rybník je, ale já ho osobně neznám. Asi se to bude týkat nějakých méně úživných rybníků, možná někde na Lnářsku. Ryby se většinou hodně nasazují už v prvním roce a pak se třeba část obsádky sloví. Většinou rybník jede pořád na maximum. Máte výrobní prostředek, tak ať vydělává co nejvíc. Je to podřízené ekonomické efektivitě, která je postavená na rybách. A to je zásadní chyba. Ekonomika musí být postavená na něčem jiném, než je biomasa kaprů.

Takže když oceníme další ekosystémové služby, budeme umět s rybníky hospodařit…

Já jsem o tom přesvědčený.

Dokázal byste formulovat, jak má vypadat správný rybník?

My máme v téhle chvíli velmi dobrou zkušenost s rybníky, kde se nehnojí a relativní krmný koeficient nepřesahuje číslo 2. Relativní krmný koeficient 2 znamená, že na kilo vykrmené ryby spotřebuji 2 kg zrní. Možná vám to přijde absurdně moc, ale pokud tohle zachovám, tak to, co do rybníku dám, z něj i vyndám. Zrní má půlku fosforu, co kapr v mase, takže v zásadě mi to co do fosforu vyjde nastejno. Je to velmi obalový propočet, a my když jsme ho ověřovali, ze začátku se nám nezdál, ale opravdu funguje. Takové rybníky se nám zatím zdají jako dobré. A kdyby se to spojilo s dvouhorkovým hospodařením, kdy první horko by bylo při nižším nasazení ryby, tak by to většinu záležitostí mohlo vyřešit. Jsou samozřejmě rybníky, na kterých takhle hospodařit nejde.

Příkladem může být rybník Nesyt?

Například. Čili rybníky, které dostávají odpadní vody. Nebo plůdkové výtažníky. Těch rybníků, kde to nejde, je víc. Ale pojďme zvolit, aby v té soustavě byl vždycky nějaký, kde se bude hospodařit tak, aby tam byla voda pro všechny – plže, mlže, žáby, turisty, nebo aspoň aby poslední rybník v soustavě nějak mravně vypadal. To není malý požadavek, protože poslední rybníky v soustavě bývají největší.

V jednom z vašich článků jsem si přečetla, že kapři často nemají dobrou výživovou hodnotu, že jejich maso je tučné a obsahuje minimum omega 3 mastných kyselin. Čím to je?

To je tím, že jsou krmeni příliš moc zrním. Když je relativní krmný koeficient přes 2, tak je ryba tučná. Ale je to tuk ze zrní. V zrní žádné omega 3 nenasycené mastné kyseliny nejsou. Rybáři se to snaží vylepšit tím, že ryby krmí řepkou, která omega 3 má a ony do té ryby trochu přejdou. Pokud je krmný koeficient do 2, velkou část diety ryby zaujímá přirozená potrava – a v přirozené potravě tyhle kyseliny jsou. Z fytoplanktonu do zooplanktonu – a do kapříka. Zdravá ryba ze zdravých podmínek to přirozeně má. Mně by se líbila větší produkce něčeho jako bioryba. Říká se tomu organický kapr. Ryba, která je z velké části na přirozené potravě, v co nejpřirozenějších podmínkách. V Rakousku se to skoro jinak nedělá. To by znamenalo velmi dobrou kvalitu vody, velmi dobrou kvalitu rybího masa. Čili dobrou zprávu pro konzumenty. Nicméně cena masa by se zvedla. A rybáři se obávají, že by to nikdo nekupoval.

Taková ryba tedy zatím na našem trhu není?

Určitě nějaká taková ryba je, ale já o ní konkrétně nevím.

Máte představu, jestli nabídka kaprů odpovídá poptávce?

Je spousta lidí, kteří se tím zabývají profesně. Na každé rybářské konferenci se o tom dlouze hovoří. Na jedné straně se rybáři snaží povzbudit domácí spotřebu, a mají v tom podporu lékařů, dietologů. Dnes existují studie na to, že ryba v potravě je neuvěřitelně přínosná. Navíc, kapr nemá například v mase rtuť, kterou si s tuňákem vesele lidé dopřávají, dokonce s pocitem, že jedí extra zdravě. Podle mě je čas přestat ohrnovat nos nad kaprem domácím, když si můžeme koupit lososa. Jenže ten losos vyrostl na granulích a jeho chov znamená i značné dopady na tamější ekosystémy. Málo se třeba ví, že v Patagonii se totálně ničí fojordy právě chovem lososů. Spotřeba u nás se snižuje. Snižuje se proto, že vánoční ryba, která byla tím gró spotřeby u nás, se nahrazuje právě mořskou rybou nebo lososem. Je asi potřeba jednak ze strany rybářů nabídnout tu správnou rybu a jednak ze strany zákazníka umět tu rybu i ocenit. Už to nebude 70 Kč za 1 kg. Zdravá ryba bude dražší. Rybáři se snaží stabilizovat spotřebu. Přemýšlí se i o rybách do škol, to znamená vymyslet nějaký výrobek, aby se děti nedusily ve školní jídelně kostí.

Zdroj a plné znění článku včetně dalších foto:
https://ekolist.cz/cz/publicistika/rozhovory/chcete-cistou-vodu-v-rybnicich-pak-nepomuze-vyhnat-rybare-a-prestat-chovat-kapry-rika-jindrich-duras.

 

23.4.2019 15.42, Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě, Čistota vody a rekreace, Rybářství a rybníkářství, Prevence povodní, voda v krajině, Podnikání s vodou a zákony, Přehrady a vodní díla

Aktuality

Lesní video

více >

Fotoblog

více >

RN VRCHNÍ A RYBNÍK OVČÁKRN VRCHNÍ A RYBNÍK OVČÁK
Autor: Nina Havlová

Videoblog

více >

Kalendář Akcí

<< Říjen 2019 >>
PÚSČPSN
30 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31 1 2 3