Václav Cílek: Půda a voda jsou naším největším bohatstvím

Aktualizováno 29. června 2017 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

Václav Cílek

Červnové číslo bulletinu Ministerstva zemědělství přináší rozsáhlý rozhovor s geologem, klimatologem a spisovatelem Václavem Cílkem nejen o suchu, které v poslední době postihuje také naší zemi. Celý rozhovor přetiskujeme.

Poslední tři roky byly podle odborníků nejteplejší za desítky let. Extrémní teploty sužují Česko i letos. Jak mohou lidé přispět k boji proti suchu? Čeká svět válka o vodu? A zmizí z české krajiny sníh? Nejen na to jsme se ptali Václava Cílka.

Podle OSN by do několika let mohly být až 3 miliardy lidí bez vody? Není tato katastrofická vize přehnaná?

Sucho se dá počítat různým způsobem. Většinou se počítá tak, že víte, kolik spadne na dané území vody, kolik čerpají lidé a kolik čerpá příroda. V případě, že jde o průmyslovou oblast, je nutné ještě připočíst průmysl. V okamžiku, kdy je bilance nulová, to znamená, že spadne tolik vody, kolik jí lidé spotřebují, je problém. Jakýkoliv údaj tohoto typu nám říká, že suchem je ohroženo dost lidí. Nedávno jsem viděl pořad o sebevraždách indických zemědělců. Jejich mrtvá těla z kanálu vytahuje muž, kterému pak příbuzní dávají peníze.

Sebevraždy kvůli suchu?

Jistě. Když je slabá úroda, tak se zemědělci zadlužují. Bohužel pak nezvládnou splácet, a proto raději spáchají sebevraždu. Vedou se dokonce i statistiky, je to trochu kontroverzní, ale v Indii jde v tomto případě o přibližně 25 tisíc sebevražd za rok.

Vláda schválila strategii pro boj se suchem. Měly by se obnovovat malé vodní nádrže, dělat pozemkové úpravy atd. Souhlasíte s tím?

Zaplať pánbůh, že o tom vláda jedná. Část zmíněných opatření může ale selhat. Nemělo by nás to zarážet, takhle se příroda chová. Voda je totiž natolik svéhlavá, že si nedá říct. Důležité je proto začínat v malém měřítku, pozorovat, co se stane, a podle toho napravovat. V boji proti suchu je výstavba malých vodních nadrží a rybníků správným krokem. V létě mohou sloužit jako protipožární nádrže, anebo je lidé mohou využít ve chvíli, kdy je zakázáno zalévání zahrad. Výhodou je i to, že jsou blízko vsi. Pomáhají udržovat stabilní hladinu ve studních.

Věříte v naplňování nové vládní strategie?

Péče o krajinu není záležitostí jen vlády, ale i vlastníků půdy a municipalit. Až v případě velkých opatření, jako jsou přehrady, se o to stará vláda. Lidé budou klimatickými změnami donuceni se tímto tématem zabývat. Jde o analogickou situaci konce 19. století, kdy byla celá řada velkých povodní. Zemědělci a rybníkáři byli tehdy dotlačeni k tomu, aby s krajinou něco udělali, chtějí-li v ní žít a obhospodařovat ji.

Čím mohou přispět jednotlivci, například zahrádkáři?

Péče o krajinu začíná tím, že zahrádkáři kompostují, mají organické hnojivo, které vpravují do půdy, lépe pak totiž vsakuje vodu a hůře pouští živiny. Důležité je zachytit vodu přímo v krajině, tam, kde spadla, než v rybníku a v nádrži. Zachytávání vody musí být plošné. Zemědělci dříve používali vsakovací rýhy a jímky či poslední brázda pole byla hlubší. Ukazuje se i další věc, máte-li mez nebo zemědělskou terásku, jde nejen o protierozní záležitost, ale v těchto místech se ukládá voda.

A čím mohou přispět lidé ve městech? Můžeme vodou ještě víc šetřit?

Větší šetření vodou není potřeba. Jsme na rozumném minimu. V zemích podobných Guatemale je denní spotřeba na osobu 50 litrů. Tento objem se bere jako doporučená humanitární dávka. V chudých zemích by tato voda měla být zadarmo. Čech spotřebuje kolem 90 litrů vody na den. Současný vývoj směřuje ke sbírání dešťové vody nebo takzvané šedé vody, což je odpadní voda neobsahující fekálie a moč, která odtéká z umyvadel, van, sprch či dřezů. Má to několik pozitivních dopadů. Prvním je, že zmenšuje povodňovou vlnu, protože zachytíte příval srážek. Další pozitivní věcí je, že šetříte pitnou vodu, se kterou se jinak splachují záchody či zalévají zahrady.

Starali se naši předkové o vodu lépe než my?

Na konci 19. století bylo chladnější počasí a rovnoměrnější srážky, krajina byla vlhká. Pod vlivem socialismu jsme se zbavili vody a teď dochází k myšlenkovému posunu, že vodu potřebujeme a musíme ji v krajině zadržet. Například retenční schopnost šumavských mokřadů je větší než Vltavská kaskáda. V podstatě se dá říci, že na Šumavě de facto probíhá protipovodňová ochrana Prahy.

Objevují se teorie, že svět čekají války o vodu. Co si o tom myslíte?

Spíše ne. Z řady analýz vyplývá, že k válkám o vodu prakticky nedochází. Nikdy ne ve formě konfliktu mezi státy. Dochází ale k občanským válkám. Například organizace Islámský stát silně pracovala s vodou. Dávala více vody farmářům, aby měla jejich podporu apod. Naše země je více ohrožena sekundárními dopady klimatických změn, jako jsou například uprchlíci nebo cenová maxima, když se neurodí obilí.

Myslíte, že jednou přijde doba, kdy se ráno nevysprchujeme, protože zkrátka z kohoutku nic nepoteče?

Tohle nejsou reálné představy, alespoň ne pro Česko.

Jak se díváte na degradaci půdy? Jaké to může mít důsledky pro naši krajinu, pro nás osobně?

Největším bohatstvím české země jsou voda a půda. Zemědělců je relativně málo, nevolí jednu společnou stranu, není proto žádný velký politický zájem se o ně starat. Degradací půdy ohrožujeme její akceschopnost pro příští generace. Často si to uvědomuji, když jsem v okolí Bylan u Kutné Hory. Tamní půda dnes rodí stejně jako před 7 000 lety. To je fascinující. Když si to srovnáme s jakýmkoliv strojem v továrně, nenajdeme takový, který by zboží vyráběl tak dlouho. Stačí však několik desítek let špatného hospodaření a tuto produktivitu prudce ohrozíte.

Jak v lidech podnítit, aby si začali půdy opět více vážit a byla lépe chráněna?

Nemá cenu být velký aktivista. Je dobré o tom mluvit a psát. Říká se tomu předpřipravená evoluce. Jakmile dojde k problému, lidé se rychle zorientují, protože podprahově o tom slýchávali. Existuje i psychologie odmítání, z níž vyplývá, že lidi nelze přesvědčit. Zvláště ne rozumovými argumenty. Čím se problém stává větším a chroničtějším, tím sílí tendence ho odmítat.

Staráme se o půdu dobře?

Určitě ne. Pokud beru, že pokrok a kultura spočívá ve starosti o životní prostředí, tak za posledních 10 let se stav půd zhoršil, ať už jde o erozní postižení, či pokles organické hmoty v půdě.

V poslední době se vedou vášnivé diskuse o pěstování řepky. Někteří říkají, že česká krajina je zaplavena žlutou řepkou a že to přírodě neprospívá. Jaký je váš názor?

Řepky je příliš mnoho, a to vinou nedodržování osevních postupů. Od samého začátku nemám rád biopaliva, protože jsou málo účinná. Jde v podstatě i o nastavení evropských dotací. Ty jsou často nastaveny škodlivě, jako v tomhle případě.

Klima se mění i v Česku. Mají Češi v budoucnu na sníh zapomenout?

Spíše ne. Česká republika leží v pásmu, kde se láme vysušování jižní Evropy a dochází k větším srážkám v severní polovině Evropy. Probíhá nová fáze arktická oscilace, což znamená, že dochází k častějšímu proudění studeného vzduchu od severu. Důležitou věcí je i fakt, že středoevropská zima je hodně proměnlivá. I kdyby nebylo žádného vlivu člověka, tak zima ve střední Evropě je rok od roku jiná. Je jisté, že průniky studeného vzduchu budou čím dál častější, zároveň jsou častější i průniky teplého vzduchu ze středozemní oblasti nebo až od Sahary. Statisticky se může ukázat, že rok od roku bude tepleji, ale zároveň budou průniky studeného vzduchu občas přinášet silné mrazy.

Zdroj a foto: Ministerstvo zemědělství

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě, Nápoje a voda v potravinách, Podnikání s vodou a zákony, Přehrady a vodní díla, Prevence povodní, voda v krajině, Rybářství a rybníkářství, Voda a naše peněženka, Vodovody a kanalizace