Surfaři mají vyšší odolnost vůči antibiotikům

Aktualizováno 25. ledna 2018 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

surfaři osel antibiotika

Pravidelný pohyb v prostředí bohatém na rizikové bakterie ústí obvykle do vyšší konzumace preparátů, které by měly riziko eliminovat. Je to ale spíše naopak, jak uvádí populárně-vědecký server osel.cz.

Aby infekční veselosti nekončily smutně, pomáháme si antibiotiky. Používali je už Staří Číňané, Egypťané a Núbijci, ale k jejich masové konzumaci začalo docházet až po druhé světové válce. Dnes už se používají nejen k léčbě, ale i k prevenci. A nejen u lidí, ale i u zvířat. Aby veřejnost nenabyla dojmu, že se kompetentním orgánům masovost jejich konzumace vymkla z rukou, volí se pro vzniklou situaci jemnější výraz – „nadužívání“. Ale ať už tomu budeme říkat  jakkoliv, vedlejším efektem požívání antibiotik je, že si řada patogenů vytváří vůči antibiotikům rezistenci a stávají se hrozbou. Na to, co dříve bývalo banální nemocí, na kterou stačilo brát deset dnů penicilin, mnohdy nezabírají ani ta nejnovější a syntetická antibiotika přezdívaná „poslední volba“.

Rezistence na antibiotika vzniká přirozenou selekcí mikrobů, a proto jejich nadměrné užívání tento proces urychluje a spolu s tím roste i spektrum nezdolných kmenů. Nejde o nic nového, stejně jako není nic nic nového na tom, že kdo odolné bakterie v sobě nosí, je také kolem sebe šíří. Pro zajímavost, jen samotná průjmová onemocnění jsou příčinou okolo 20 miliónů úmrtí ročně a toto číslo dlouhodobě neklesá, spíš roste. V případě bakterií střevního traktu se infekce ráda šíří i prostřednictvím exkrementů a kanalizace. To proto, že některým mikrobům nečiní problém projít čističkou odpadních vod až do řek. Zvláště to platí pro situace, kdy se proti nám spikne samo nebe, čističky přestanou „stíhat“, přetékají a hygienici pak už jen konstatují, že  E. Coli (jasná to známka přítomnosti výkalů) jsou i tam, kde být neměly.

Escherichia Coli je součást přirozené mikroflóry našeho zažívacího ústrojí. Jde o tyčinkovitou bakterii, která je nám prospěšná. Produkuje například vitamín K a také řadu  látek, které nedovolují, aby se nám ve střevech rozmohly mnohem horší breberky.  Je to dobrý sluha, ale zlý pán, pokud se dostane jinam, než má – mimo střevo. Některé  kmeny jsou sice přátelské a neškodí, ale jsou na antibiotika odolné. A právě o ty se zajímá Britka Anne Leonarová. Když se zvrhnou v patogenní, nebo těm patogenním předají svou odolnost, máme mnohem vážnější problém, než že kvůli „faraonově“ či „Montezumově“ pomstě přijdeme o část dovolené. Mezi kamarády má Leonardová řadu vyznavačů vodních sportů, a tak pro ní bylo jednoduché začít  u nich zkoumat, jak moc jsou ohroženi rezistentními bakteriemi. Předpoklad byl, že si své zažívací trakty kontaminují při svých adrenalinových prožitcích v zamořených pobřežních vodách. Stejně tak Leonardová mohla volit i rybáře. Ale jejich zdraví nikoho moc nezajímá a hlavně jich je čím dál tím méně, za to surfařů a vyznavačů bodyboardigu jedni odhadují na 6,3 milionů, jiní na 20 milionů.

U bakteriálních infekcí platí, že jedna vlaštovička jaro nedělá. Nemoc nad námi získává navrch teprve, až když se nám dostane jakési  nadprahové dávky bakterií, kterou imunitní systém už nezvládne. Tato hranice ale nejde dost dobře stanovit, protože není u každého stejná. A také se v čase mění podle toho, v jakém stavu se naše tělesná schránka zrovna nachází. Nicméně z pohledu statistiky mají všechny vodní aktivity jedno společné – E. Coli se při nich dostávají i tam, kde být nemají. U surfařů má být příčinou jejich kontaminace to, že si v průměru na jednu relaci loknou okolo 170 ml vody. To, co Leonardovou zajímalo ze všeho nejvíc, bylo, kolik v sobě a na sobě surfaři mají  bakterií odolných na antibiotika. To pro ní představovalo cestovat s vatovými tyčinkami, seznamovat se surfaři a kdykoli byli svolní, provést jim stěry a výtěry. Pak vzorky na suchém ledu dopravit do laboratoře a z DNA podle sekvencí vyčíst, co z kterého tělního otvoru testované osobě vychází. Aby to nevypadalo moc nechutně, hovoří se o testování mikrobiomu. Předpoklad se jí potvrdil. Na přítomnost rezistentních kmenů E. Coli na tom byli surfaři hůře, než vrstevníci, kteří si konzumaci zpěněných vln nedopřávají.

Pokud na medializované výsledky surfařů pohlédneme z širšího hlediska, je  jejich pokřik poněkud farizejský. Třeba i proto, že koníček spočívající v máchání se v neprodyšném neoprénu, je na ekzémy a infekce všeho druhu jak dělaný. Léčba antibiotiky se jich týká mnohem více, než třeba těch, co si jdou zaplavat a pak oschnou, nebo se osuší. Interpretace výsledků surfařských výzkumných projektů, jakými jsou například americký „Surfer Biome“, britský „Beach Bums“, staví surfaře do pozice indikátorů špatného životního prostředí. Dělá to z nich obětní beránky, kteří doplácejí na nás, kteří jsme k životnímu prostředí nešetrní. Nejsou to ale spíš oni, kteří své infekční problémy řeší častěji než my pomocí antibiotik a rezistenci tak šíří mezi nás ostatní i mimo pláže? Nebylo by lepší grantové prostředky, čerpané na cestování po plážích a výzkum zdravotního stavu surfařů, využít třeba na vývoj nových antibiotik, nebo na řešení otázek ohledně zkrácení doby potřebné k užívání antibiotik, na zlepšení účinnosti čističek odpadních vod,…

Zdroj: www.osel.cz, (redakčně kráceno), primární zdroj mj: Jose C. Clemente, et al.: The microbiome of uncontacted Amerindians, Science Advances  17 Vol. 1, no. 3, e1500183. DOI: 10.1126/sciadv.1500183, foto: (u surfařů je třikrát větší pravděpodobnost, že ve svých střevech mají bakterie odolné na antibiotika), autor foto: Jana Vlčková.

 

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě, Podnikání s vodou a zákony, Statistiky a kauzy