Petr Kubala: Alfou a omegou je zadržení vody v krajině

Aktualizováno 30. března 2016 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Podnikání s vodou a zákony

Kubala - TK SOVAK - říjen 2015 - IMG_5585

Opatření vedoucí k prevenci rizik sucha nebo povodní není snadné v praxi uskutečňovat. Uvedl to v rozhovoru pro týdeník Zemědělec předseda představenstva Svazu vodního hospodářství ČR Petr Kubala. Rozhovor přetiskujeme.

Ve svém vystoupení při příležitosti Světového dne vody jste se zmínil, že budete podporovat změnu způsobu hospodaření zemědělců. Mohl byste to konkretizovat?

Alfou a omegou všeho, co se týká dostatku vody, případně zamezení jejího nedostatku v rámci klimatické změny, je zadržení maximálního množství v krajině. S tím souvisí v mnoha lokalitách i změna způsobu obhospodařování zemědělských pozemků tak, aby půda byla schopná zasakovat vodu. Ne všechny způsoby obhospodařování tomu totiž napomáhají. Snahou proto je, aby zejména v lokalitách, které pak fungují jako infiltrační oblasti, docházelo ke změnám. K tomu bude potřeba nejen osvěta mezi zemědělci, ale i určité programové financování, které povede k tomu, aby vůbec ta snaha a vůle byla. Veškerá opatření, která jsou, selhávají na tom, že se těžko prosazují. V konečném důsledku se totiž týkají konkrétního pozemku a vlastnických vztahů. Tam většina věcí krachuje na tom, že to není možné projednat, ať se to týká revitalizačních opatření nebo dalších přírodě blízkých opatření. Není to tak, jak je to mnohdy prezentováno, že se to udělá, je to snadné. Nestavme přehrady a technická protipovodňová opatření. Je to systém, který se musí doplňovat. V rámci usnesení vlády č. 620/2015 Sb. je úkolů hodně, ale výstupy z toho nebudou to, co nám to sucho vyřeší. Ale musí nám zmapovat to, co musíme udělat v následujících letech, abychom mohli přijmout opatření. Do toho patří řešení, jak motivovat zemědělce k tomu, aby změnili způsoby hospodaření. Já bych to přirovnal k hospodaření v ochranných pásmech vodárenských nádrží. Je to ale za určitou náhradu a je jasné, že stát to bude muset nějakým způsobem řešit.

Na jaké hlavní otázky se soustřeďujete?

Hlavní směry byly rozděleny do spolupráce na koncepčních dokumentech, připomínkování prováděcích předpisů, či zřizování dotačních programů. Často narážíme na to, že tým pracovníků něco připravuje, ale je to odtrženo od praxe. Proto jsem žádal ministra, aby již při přípravách oslovili profesní sdružení a dané věci se prodiskutovaly hned na začátku. Pokud to je až v meziresortním připomínkovém řízení, je to dost pozdě.

Jak nahlížíte na připravovanou novelu vodního zákona, která by měla zahrnovat zvýšení poplatků za odběr podzemních vod?

Podzemní voda byla vždy chápána jako zdroj, který by měl být přednostně určen pro zásobování obyvatel pitnou vodou. Do doby nabytí účinnosti zákona č. 254/2001 Sb. se za metr krychlový podzemní vody platila jedna koruna. Pak došlo ke zdražení z jedné koruny na dvě a dokonce pro účely, které nebyly pro vodárenské využití, na tři koruny. Výše platby byla uvedena v zákoně, takže se dala změnit zase jen v zákoně. Bylo to v době, kdy metr krychlový povrchové vody stál zhruba 60 haléřů. To bylo přesně tak, jak to mělo být. Postupem času však byla cena povrchové vody vyšší, je zcela rozdílná v jednotlivých povodích, a to od téměř sedmi korun na Moravě po tři koruny na Vltavě, a odběratelé se orientovali více na podzemní vodu. Efekt byl takový, že podzemní vody byly více čerpány. Poměr, který vždy býval 40 procent podzemní vody, 60 procent povrchové, se postupně začal sbližovat, teď je to skoro někde ve prospěch podzemní vody, protože pořizovací náklady byly nižší. Novela je celkem logická, protože by měla odstranit tyto disproporce, abychom nepřicházeli o zdroje. Abychom měli do čeho sáhnout, když nějaký problém nastane.

Zdroj: Zemědělec, foto (Petr Kubala) Naše voda – Nina Havlová

 

 

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Podnikání s vodou a zákony, Přehrady a vodní díla, Prevence povodní, voda v krajině, Rybářství a rybníkářství, Vodovody a kanalizace