Mýty o vodě: Spinování vody je totální nesmysl

Aktualizováno 20. října 2011 | Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě , Nápoje a voda v potravinách

voda-sklenice2

Naprostý nesmysl vzdálený na hony současnému vědeckému poznání – tak hodnotí „spinování vody“ – recept na zlepšení kvality vody a veškerých potravin, které vodu obsahují, profesor RNDr Vojtěch Mornstein, CsC, představitel biofyzikálního centra Masarykovy univerzity (MU) v Brně.

Informace o prospěšnosti „spinování vody“, které údajně objevil američan David L. Kaas, se přitom v poslední době rozšířila na stovkách webových stránek. A někteří lidé tomu i věří.

V článku, „který je dosti neumělým překladem z angličtiny“, se přitom podle Mornsteina skutečně vyskytují věty, které se zdají mít něco společného s fyzikou, chemií nebo biologií. Jeho součástí je například následující pasáž: „Molekula vody v lidském těle má kolem sebe elektron, jehož kruhová dráha je ve 180° polokruhu směrem na jih. Ale veškeré tekutiny, které konzumujeme, byly prohnány kovovým potrubím, což způsobilo, že elektrony jejich molekul se točí k severu. (Tato opačná rotace je vlastní třeba hmyzu a kočkám.) Pijeme-li tuto na molekulární úrovni nesprávně ovlivněnou vodu (a to pijeme všichni), znamená to, že „negujeme“ svůj sedmiletý cyklus obnovy buněk, což způsobuje naše rychlé opotřebování a nemoci,“ konstatuje se uvedeném článku.

Podle Mornsteina, který je mimochodem také předsedou Oborové rady pro biofyziku, členem Vědecké rady lékařské a a přírodovědecké fakulty MU a člen Českého klubu skeptiků Sisyfos, „nemají uvedená tvrzení nic společného s jakoukoliv vědou, dokonce ani na středoškolské úrovni“. „Mám pocit, že zdrojem této fantazie jsou nějaké rudimentální znalosti o spinu elektronů, který může mít dva stavy v jistém smyslu připomínající severní a jižní orientaci. Samozřejmě si ani nelze představit, že by nějaké naše gesto mohlo cokoliv měnit na uspořádání molekul vody či jejich magnetických vlastnostech. V opačném případě by o tom například fyzikální chemikové dávno věděli,“ zdůrazňuje profesor.

Za obdobnými informacemi o specielních„odrůdách vody“, jako je například „živá voda“, „pí voda“ a další „vylepšené vody“, je podle jeho názoru především byznys. „Nabízí se logicky možnost všechny tyto takzvaně upravené vody smíchat ve vhodném poměru a získat tím všelék nepředstavitelné síly. Bohužel, takto příroda nefunguje. Velmi účinným „lékem“ je ovšem vždy sebeklam, chcete-li autosugesce, chcete-li placebo,“ uzavírá přední tuzemský biofyzik.

Na existenci „spinu“ vodíkových iontů je nicméně podle Evy Gottvaldové z kanceláře hlavního hygienika ČR z ministerstva zdravotnictví skutečně založena jedna z léčebných metod – a to nukleární magnetická rezonance (NMR). MNR podle wikipedie využívá skutečnosti, že protony stejně jako neutrony mají určitý vlastní moment, takzvaný spin, díky němuž získává celé atomové jádro určitý magnetický moment. Přiblížením cívky do blízkosti rotujícího magnetického momentu se v ní indukuje napětí, které je následněměřeno. Velikost naměřeného napětí je přitom závislá na poloze a typu tkáně. Na základě naměřeného indukovaného napětí a dalších parametrů je signál pomocí složitých procesů a algoritmů převeden na škálu šedé. Právě kvůli tomu, že výsledný signál závisí na mnoha parametrech, se nedá použít žádné stupnice, která by přesně určila jednotlivé tkáně, proto se k interpretaci obrazů používá spíše rozhraní, na kterých se mění intenzita signálu. Zjednodušeně řečeno -vodíkové ionty, kterých je v lidském těle nejvíc a „jdou různými směry“, se působením magnetu vyrovnají „do zákrytu“a poté „se vracejí do původního stavu“. Během tohoto procesu vzniká napětí, které se snímá a vzniká obraz NMR. „Jelikož je ale voda chemicky sloučenina dvou iontů vodíku a jednoho iontu kyslíku, nevidím možnost, jak změnit jejich spin u H2O pouhou rukou,“ podotýká Gottvaldová.

Článek o „spinování vody“ šířený na internetu navíc vychází, jak upozorňuje technický ředitel společnosti Veolia voda a zástupce ČR v Evropském svazu národních asociací dodavatelů vody (EUREAU) Ondřej Beneš, z fakticky nesprávných předpokladů. Na mysli má především formulaci o „prohnání veškerých tekutin kovovým potrubím,“které otáčí elektrony. Jenže například ve skupině Veolia vodaČR, která je největším provozovatelem vodovodů a kanalizací v ČR, činí v současné době podle Beneše podíl ocelových a litinových trub na vodovodní síti pouze 43 procent. Z tohoto podílu má navíc dnes většina distribuční sítě vnitřní ochranu (epoxidace, cementace), takže nedochází k přímému kontaktu vody s kovem.

Petr Havel

Související rubriky: Co bychom měli vědět o vodě, Nápoje a voda v potravinách, Vodovody a kanalizace