Exkluzivně na Naší vodě: Ukázky z publikace Krajina a voda XIII

1. listopadu 2017 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

Cílek - Předěl_ke_III._části_kopie

V průběhu listopadu letošního roku spatří světlo světa unikátní publikace s názvem „Krajina a voda“, kniha „o životě s vodou a návratu k přirozené krajině“. Čtenářům portálu Naše voda nabízíme závěrečnou ukázku z jednotlivých kapitol.

Kapitola 12 – Proč krajina nedokáže zadržet vodu  – a co se s tím dá dělat, autoři textů Zdeňka Sůvová, Ivo Dostál a Petr Havel

Lidé z půdy odebírají organickou hmotu v podobě úrody po staletí a mnohde i tisíciletí, ale vrací ji do ní stále méně. Částečně to dříve řešili úhorovým hospodařením. Část pozemku nechávali jeden rok ležet ladem (podobně tomu bylo u rybníků v případě letnění), tedy úhorem, aby si půda mohla trochu „odpočinout“ a život v ní se stačil zregenerovat. Potřeba vyšších výnosů však odbourala zdánlivě nevyužité úhory a odpočinek půdy nahradilo hnojení. Zprvu se do půdy zaorávala chlévská mrva nebo zelené plodiny poskytující velké množství biomasy, čemuž se příznačně říkalo zelené hnojení. Zásadní obrat pro stav půdy nastal ve dvacátých letech minulého století, kdy se začala používat umělá, průmyslově vyráběná hnojiva. Výrazně sice zvýšila výnosy, ale málokdo si uvědomoval, že to tak nemůže jít věčně a co to – kromě znečištění spodních i povrchových vod – časem přinese. Hnojení průmyslově vyrobenými hnojivy sice kulminovalo v 70. až 80. letech minulého století, ale doba hnojení organickými hnojivy se už plně nevrátila.

Dalším kamínkem, který dláždil cestu k ještě horšímu stavu, bylo také velkoplošné pěstování plodin, jež půdu málo kryly a spotřebovávaly hodně živin — dříve šlo hlavně o cukrovou řepu, později o kukuřici a nyní o řepku a slunečnici. Řádky často vedly – a dodnes je tento hřích rozšířen – po svahu dolů, takže srážková voda odnášela obrovská množství tun té nejúrodnější země do toků. Jejich koryta se těmito odnosy zanášela, takže se ještě víc snižovala jejich kapacita. To samozřejmě platí i u přehrad. Pověstná je přehrada Krpelany na Váhu pod soutokem s Oravou, která má sice velkou plochu, ale lze ji skoro přebrodit, a něco podobného by zcela určitě potkalo prosazovanou přehradu poblíž Lázní Teplice nad Bečvou, protože řeka Bečva je také velmi štěrkonosná.

Pro představu o množství unášených pevných látek vodou: během povodně v roce 1997 proteklo vodou řeky Moravy přes Kroměříž, když pomineme ty hrubší částice sunuté po dně toku, 888 tisíc tun jemných částic, tzv. plavenin. Tyto děje více či méně probíhají stále, za období přívalových dešťů je to samozřejmě mnohokrát více. Erozí se půdní částečky dostávají do toků, v klidnějších částech toku se sníženým spádem se usazují, aby se přemisťovaly dále v závislosti na velikosti průtoků nebo zůstávaly na březích a dnech koryt či za povodní v krajině. Ačkoliv jde původně o nejlepší půdní materiál, nedělejme si iluze, o jeho pozitivním využití, protože často bývá při svém putování tokem kontaminován různými látkami tak, že se musí při čistění břehů apod. odvážet na skládky nebezpečného odpadu.

Dalším nebezpečím pro stav zemědělských půd je dnes prosazované plošné pěstování plodin na biomasu, ovšem velké výnosy takových plodin potřebují hodně živin a v rychlém koloběhu. Co to může s půdou dělat, na to není potřeba velkého přemýšlení a je to známo z příkladů jakýchkoliv plantáží bez výjimky.

Zdroj: Krajina a voda, autoři textů Zdeňka Sůvová, Ivo Dostál a Petr Havel, foto: publikace Krajina a voda

 

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě, Nápoje a voda v potravinách, Podnikání s vodou a zákony, Přehrady a vodní díla, Prevence povodní, voda v krajině, Vodovody a kanalizace