Exkluzivně na Naší vodě: Ukázky z publikace Krajina a voda X

29. října 2017 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

Cílek - 9_-_kopie

V průběhu listopadu letošního roku spatří světlo světa unikátní publikace s názvem „Krajina a voda“, kniha „o životě s vodou a návratu k přirozené krajině“. Čtenářům portálu Naše voda nabízíme v předstihu ukázky z jednotlivých kapitol.

Kapitola 9 – Jak vypadá přírodní vodní tok, autor textu Tomáš Just

V evropské kulturní krajině se nenajde vodní tok zcela přírodní. Přinejmenším je ovlivněn lidským hospodařením v povodí, produkcí všelijakého znečištění a člověkem pozměněným režimem a chemismem srážek. Z hlediska tvaropisu, morfologie, si to trochu zjednodušujeme a jako přírodní označujeme vodní tok, jež nebyl změněn nějakou technickou úpravou a který nemá vlivem člověka významněji změněný průtokový režim. Nebyl uměle napřímen, prohlouben, zkapacitněn, opevněn. A není třeba okrádán o průtok vody nějakým kořistnickým odběrem. Zde se budeme zabývat právě morfologickými aspekty stavu potoků a řek.

Současné vodní právo pracuje s pojmem „přirozené koryto vodního toku“. Jde o koryto, v němž není vodoprávně doložena existence technické úpravy jako stavby, vodního díla. Vodoprávně přirozené takto může být i koryto, které bylo v minulosti nějak upraveno, ale v dnešní době nelze k této úpravě dohledat kolaudační rozhodnutí a nikdo tuto úpravu neeviduje jako majetek. Rozdíl mezi věcným a právním vnímáním pojmů přírodní či přirozený může být v praxi správy toků dost důležitý. Při současných snahách o jistý návrat k přírodnímu stavu vodních prvků krajiny je například podstatné, že v právně přirozeném korytě nemusí jeho správce udržovat starou technickou úpravu, i kdyby tam třeba v nějaké podobě dožívala, a může nechat volně probíhat účinné a užitečné procesy samovolné renaturace.

Box: Rozdíl mezi revitalizací a denaturací (Václav Cílek)

Ještě před několika lety se všem programům návratu k původním biotopům říkalo „revitalizace“. Slovo doslova znamená oživení po nějaké krizi. Někdy se rovněž hovořilo o renaturalizaci jako o obnovení přírody, například březového hájku na opuštěné haldě. Postupně se však prosazuje slovo renaturace, které v našem případě znamená, že betonové koryto potoka se hroutí a že si příroda bere nazpět svůj prostor. U říčních úprav se revitalizace, například výsadba topolů nebo výsadek rybího potěru může odehrát i na řece sevřené technickými úpravami. Jakmile však člověk, povodeň nebo bobr začne rozebírat vlastní poříční stavbu třeba jez nebo kamenné opevnění břehů, jedná se o renaturaci. V současném pojetí MŽP hovoříme o revitalizaci, když vezmu bagr a na potoce udělám meandr. Při renaturaci se naopak dívám, jak si řeka bere nazpět svůj charakter a občas tomu mohu trochu pomoct. Revitalizace znamená projekt, renaturace proces.

Zdroj: Krajina a voda, autoři textů Tomáš Just a Václav Cílek, ilustrace: Marie Kohoutová

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě, Nápoje a voda v potravinách, Podnikání s vodou a zákony, Přehrady a vodní díla, Prevence povodní, voda v krajině, Rybářství a rybníkářství