Dotace: Co je pro někoho moc a co málo

19. května 2015 | Rubrika: Čistota vody a rekreace , Co bychom měli vědět o vodě

Jakub Vágner jeseter

Složitost a pro nezaujatého pozorovatele nepřehledné spektrum finančních podpor do zemědělství a se zemědělstvím souvisejících činností vede velmi často k chybnému hodnocení  skutečné výše, případně cílů a dopadů dotačních podpor. Píše o tom na blogu aktuálně.cz Petr Havel.

V posledních dnech jde minimálně o dvě oblasti, které většinou stojí na okraji zájmu finančních podpor – lesnictví a produkce sladkovodních ryb. Například v rámci uplynulého „Týdne lesů“ mimo jiné zaznělo, že ministerstvo zemědělství plánuje podpořit zalesňování v ČR v současném programovém období do roku 2020 v rámci Programu obnovy venkova částkou 285 milionů korun. Uvedená částka je všeobecně vnímána jako poměrně velká – což je ovšem velký omyl. Za tyto peníze, při vědomí podmínek, kolik činí náklady na zalesnění hektaru zemědělské půdy a kolik k tomu činí plánovaná sazba dotace na tyto účely, jde doslova o kapku v moři. Navíc jde o celkovou sumu peněz na pět let, neboť zmiňované programové období se týká let 2014 až 2020, z toho dva roky jsou prakticky pryč. Pokud bychom peníze rovnoměrně rozdělili na sedm dílů, vyšla by roční podpora zhruba na 40 milionů korun, což by v praxi znamenalo, že s uvedenou dotační podporou zalesníme asi 400 hektarů zemědělské půdy ročně a za celé období asi 2 800 hektarů. Vzhledem k tomu, že celková plocha lesů v naší zemi činí asi 2,6 milionu hektarů, zvýšíme s uvedenou dotační podporou zalesnění v naší zemi zhruba o jednu tisícinu. K tomu lze podotknout, že zalesňování zlepšuje schopnost krajiny zadržovat vodu a působí tak proti degradaci zemědělské půdy prostřednictvím vodní eroze, a je tedy také prevencí rizik povodní a sucha. Dále je nutné připomenout, že na základě společného projektu Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půd a České zemědělské univerzity v Praze činí potenciál zalesnění zemědělských půd v ČR až 1 297 000 hektarů – což je sice hranice, která jistě nebude využita, v porovnání s dotační podporou zalesňování je ale vidět jedno: Ačkoli je částka 285 milionů korun vnímána laickou veřejností jako velká a dostatečná, jde o pravý opak – částka je nedostatečná a dotace na zalesňování k jinak žádoucímu zvýšení zalesnění naší krajiny prakticky nepřispějí.

Zcela opačný příklad představuje uvažovaná marketingová podpora produkce a spotřeby sladkovodních ryb. Na tu je zatím vyčleněno pouhých 4,5 milionu korun, tedy řádově méně než na zalesňování, přesto je tato částka vnímána jako nepřiměřeně vysoká a zbytečná. K tomu je zase nutné připomenout, že jde o jeden z programů Operačního programu Rybářství, který financuje jako celek ze 75 procent EU, přičemž nějaká forma podporu odbytu konzumace ryb a osvěta ohledně konzumace ryb je jedním z důvodů, proč EU na tyto účely peníze dává, a ČR tak v zásadě musí nějaký osvětový program na podporu sladkovodních ryb spustit. Dále je třeba připomenout, že spotřeba ryb obecně a sladkovodních zvlášť je v ČR na nejnižší úrovni v EU, takže nějaký marketing je prostě třeba.

Samozřejmě je otázkou, o jak účelný marketing půjde. Předchozí projekt známý jako „Ryba domácí“ se opravdu moc nepovedl, ačkoli na něj bylo vyčleněno mnohonásobně více peněz než na v současnosti připravovaný projekt ministerstva. Právě neúspěch Ryby domácí je jedním z kritických argumentů proti jakékoli „rybí“ kampani – jenže za neúspěch nemůže kampaň jako taková, ale její pojetí. V tomto směru je záměr ministra Jurečky angažovat jakožto tvář budoucí kampaně „celebritního“ rybáře Jakuba Vágnera, ať se to komu líbí nebo ne, ideální. Vágnera, pravda, část klasických rybářů „nemusí“, je ale neoddiskutovatelné, že pro rybářskou osvětu udělal v minulosti nejvíc ze všech, kteří se o něco podobného pokoušeli – a kdo měl někdy možnost vidět Vágnera v akci s dětmi, musí po pravdě přiznat, že tudy vede cesta. Děti Vágnera doslova „žerou“, což generuje nejen příznivý vztah k rybám obecně, ochraně přírody, ale i konzumaci ryb.

Jestli lze něco podpoře plánované propagaci sladkovodních ryb vyčítat, tak je to kromě nedostatečného množství peněz také skutečnost, že nosnou linkou kampaně (opět jde o období do roku 2020) je pouhých několik pořadů v České televizi, tedy nedostatečný „tah na branku“, protože na několik pořadů bez návaznosti na další formy propagace sladkovodních ryb lidé brzy zapomenou. Více se dozvědět o rybách spolu s možností si koupit za relativně méně peněz živou čerstvou rybu bude mít tak většina veřejnosti možnost opět „jen“ při podzimních výlovech rybníků, což je zoufale málo. Hlavně z toho důvodu, že jde o jednorázové akce. Proto lze velmi pozitivně hodnotit osvětové akce jednotlivých rybářství mimo sezónu, v průběhu roku. Jedna taková proběhla uplynulý víkend na sádkách Správy Kolowratského rybářství Opočno – a navštívily jí stovky lidí. Správná cesta tedy vede nepochybně tudy – zatím je ale většinou zarostlá rákosím (abychom zvolili porost adekvátní rybářské problematice)….

Zdroj: Aktuálně.cz, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová

 

Související rubriky: Čistota vody a rekreace, Co bychom měli vědět o vodě, Komentář týdne, Podnikání s vodou a zákony, Přehrady a vodní díla, Prevence povodní, voda v krajině, Rybářství a rybníkářství, Voda a naše peněženka