Budiž voda – III: Řízení vodního hospodářství

30. listopadu 2016 | Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě , Nápoje a voda v potravinách

budiz-voda-zavlazovani-aravska-poust-izrael

Již za několik dní obohatí knižní trh v ČR publikace „Budiž voda“, která popisuje izraelské zkušenosti s nakládáním s vodou a využitím vody. Portál Naše voda přináší pro zájemce seriál krátkých ukázek z jednotlivých kapitol.

…….Izrael měl od počátku na příslušných místech kvalitní státní úředníky. Když jde o vodu, a obzvláště když se rozhoduje o rozdělování zdrojů, střetává se pokaždé řada různých zájmů. Je tedy až zarážející, že během mnoha desítek let, které uplynuly od přijetí Zákona o vodě, nedošlo takřka k žádným korupčním aférám a izraelská veřejnost je v naprosté většině maximálně spokojena s činností úředníků, kteří o vodě rozhodují, byť totéž se nedá vždy říci o politicích, jimž tito úředníci podléhali. Zákon o vodě z roku 1959 zavedl funkci komisaře pro vodní záležitosti. Náplní úřadu komisaře bylo pod záštitou izraelské Rady pro vodu vytvářet národní politiku hospodaření s vodou a v praxi ji provádět. Komisař byl vybaven značnými pravomocemi a šlo o apolitický úřad, který ovšem podléhal vládní, tj.politické kontrole. Dohledem nad činností Rady pro vodu byl pověřen ministr zemědělství. Nejvíce vody v Izraeli spotřebují farmáři, což ostatně platí na celém světě. Minimálně zpočátku tedy dávalo smysl, aby řízení hospodaření s vodou spadalo do kompetencí ministerstva zemědělství.

…….V roce 2006 došlo k úpravě původního Zákona o vodě z roku 1959, a to na základě zprávy parlamentní vyšetřovací komise, jejíž činnost byla posléze vysoce oceněna. Zpráva doporučovala řadu systémových změn. Z Komise pro vodu se stal Vodohospodářský úřad, vybavený rozsáhlými pravomocemi. Rozhodování přešlo z politické úrovně na technokratickou. Vyloučení politiky z rozhodovacího procesu umožnilo úřadu rozhodovat, aniž by se musel obávat zásahů ze strany politiků, kteří se snaží zavděčit voličům nebo prostě jen posílit svou moc. Šetrné hospodaření s vodou patří k základním principům občanského života již od prvních dnů existence izraelského státu. Izraelci si zakládají na tom, že s vodou zacházejí opatrně, ať jde o její využití v domácnosti nebo v zemědělství, a také na tom, že stále vyvíjejí nové postupy a technologie (například kapkovou závlahu), které jim pomáhají zacházet s ní ještě opatrněji. Celý region každých pár let postihuje sucho. Izraelci se pokaždé přizpůsobili a přistoupili na to, že se musejí ještě více uskromnit. Zdálo by se, že další uskromňování už není možné, ovšem tato hypotéza měla být brzy otestována v praxi.

V roce 2008 Vodohospodářský úřad vyhlásil, že od této chvíle bude každý platit reálnou cenu za vodu, kterou spotřebuje. Důvodem úpravy cen nebyla jen snaha přimět lidi vodou ještě více šetřit. Úředníci spíše potřebovali peníze na zdokonalení vodárenské infrastruktury – na opravy existujících sítí a na vybudování nových. Veřejnosti slíbili, že veškeré poplatky za vodu půjdou výhradně na úhradu těchto nákladů, bez jakéhokoli přerozdělování, které by pomáhalo záplatovat díry v jiných kapitolách rozpočtů obcí nebo státu. Stejně jako je tomu u daňových poplatníků na celém světě, ani v Izraeli se navýšení cen nesetkalo s nadšením. „Naši lidé sice chápou, že voda je vzácná, ale stejně jim není jasné, proč by za ni měli platit,“ říká jeden z vedoucích pracovníků Vodohospodářského úřadu. „Vidí, že venku prší, a myslí si, že voda je zadarmo. A mají pravdu. Tato voda skutečně je zadarmo. Jenže bezpečné, spolehlivé a kdykoli dostupné zdroje vody zadarmo nejsou a jednoduše zadarmo být nemohou. Vybudování infrastruktury, která vám domů dovede čistou vodu, stojí peníze. Čištění odpadních vod, aby se z nich nešířila nákaza, stojí další peníze. A výstavba odsolovacích zařízení, která nám pomáhají překonávat období sucha, také není zadarmo.

Zdroj: Budiž voda, foto: Díky kapkovému zavlažování dokáže Izrael na dříve nevyužitelné ploše Aravské pouště úspěšně pěstovat nejrůznější plodiny. Ve světě, který má stále větší problémy se zajištěním dostatečného množství potravin, bude nutné čím dál víc využívat k pěstování ovoce a zeleniny i neúrodné půdy. Písečná půda pouště stačí k tomu, aby v ní rostlina mohla zakořenit. Živiny jsou pak dodávány pomocí kapkovačů a rostliny mohou růst, aniž by je trápily problémy se škůdci, kteří se obvykle vyskytují v úrodnějších oblastech.

Související rubriky: Co bychom měli vědět o vodě, Nápoje a voda v potravinách, Podnikání s vodou a zákony, Přehrady a vodní díla, Vodovody a kanalizace