Teze, podle nichž by měla být voda zadarmo a soukromý sektor by měl být z vodohospodářské oblasti vyloučen, nemohou v praxi zajistit globální dostupnost vody a její sanitaci. Tvrdí to v článku v britském deníku The Guardian portugalská zpravodajka OSN pro oblast lidských práv na pitnou vodu Catarina de Albuquerqueová.

Catarina de Albuquerqueová měla vždy jako své klíčové téma boj za rovný přístup k vodě na celé Zemi. Součástí jejích deklarací byl také vždy požadavek na uznání přístupu k vodě jako základního lidského práva. I při této činnosti ovšem podporuje soukromý sektor jako zřejmý prostředek k rychlému a efektivnímu zajištění co nejširšího přístupu k vodě.

Poprvé, když Catarina de Albuquerqueová v roce 2009 vysvětlovala delegátům konference Světového týdne vody ve Stockholmu (World Water Week) nutnost zpoplatnění přístupu k vodě jako nejrychlejšího prostředku k dosažení co nejširšího pokrytí veřejnou službou, ohlas nebyl příliš pozitivní. „Řada delegátů doufala, že uvedu pouze, že když je voda lidským právem, měla by být zdarma a soukromý sektor by vůbec v dodávkách vody neměl být zapojen,“ uvádí Albuquerqueová. I přesto doplnila konstatování o nutnosti zpoplatnění služeb a vhodnosti zapojení soukromého sektoru o to, že nastavené cenové podmínky přístupu k vodohospodářským službám musí zohledňovat sociální aspekty daného státu. „Po mé přednášce následovalo něco jako malý výbuch,“ doplňuje Albuquerqueová a uvádí: „Zástupci některých nevládních organizací byli v šoku a ptali se, jak je možné, že požaduji, aby přístup k vodě byl zpoplatněn. Není přece možné prodávat lidská práva!“ Odpovědí ovšem bylo, že shodně je to i u jiných základních práv, a Albuquerqueová následně poskytla řadu paralel s jinými lidskými právy. Například každý má přece právo na potraviny, ale i tak za ně musí platit v obchodě. Obdobně funguje i princip ochrany a péče o zdraví – ani zde nejsou léčiva zdarma.

V listopadu 2014 byla Albuquerqueová jmenována výkonnou ředitelkou Sanitation and Water for All (SWA), globálního partnerství, jehož posláním je zajišťování rovného a co nejširšího přístupu k vodě a sanitaci. Její aktivity jsou hodnoceny velmi pozitivně, a zcela nedávno tak Albuquerqueová získala cenu Global Water Award na světovém kongresu IWA World Water Congress za roli, kterou sehrála jako „hybná síla v uznání lidských práv k vodě a sanitaci“. Návazný rozhovor je možné sledovat na http://vimeo.com/ 190724412.

Podle Světového ekonomického fóra je globální vodní krize největší hrozbou, které bude naše planeta čelit v příští dekádě. Složitost tohoto problému dělá z vody zvláště ožehavé téma. Na jedné straně čelíme rostoucímu nedostatku sladké vody – NASA zveřejnila nedávno údaje o tom, že 21 z celkem 37 největších celosvětových zdrojů vody se ztrácí rychleji, než mohou být doplňovány. Z více než 7 miliard světové populace stále 663 milionů lidí nemá stálý přístup k pitné vodě a 2,4 miliardy obyvatel nemá zajištěn přístup k sanitaci. Konkurenční nároky významných států a národů na společně využívané vodní zdroje neustále rostou, a v dubnu 2016 tak byla svolána komise složená z 11 hlav států, aby určila konkrétní kroky ke splnění cíle trvale udržitelného využívání vodních zdrojů.

Vlastní zapojení soukromého sektoru do procesu zajištění vodohospodářských služeb však stále rozděluje řadu odborníků v oblasti vody. Někteří ho vidí jako nutný prostředek k zajištění dostatečného financování a dosažení optimalizace provozu infrastruktury, zatímco jiní se obávají, že soukromé společnosti vyloučí ty nejchudší z přístupu ke službám.

Albuquerqueová na počátku kariéry působila jako právník v oblasti ochrany lidských práv. Když slyšela o roli zvláštního zpravodaje OSN, jednoduše zažádala o tuto pozici, jak sama uvádí, „bez zvláštních odborných znalostí v oblasti vody a sanitace“. Doplňuje: „Kolega z OSN mi říkal, abych se na místo nehlásila – oblast práva na vodu je příliš kontroverzní a nikdo neví, jak to dopadne.“ Albuquerqueová se ale nebála výzvy a o to více se do tématu vložila. Když Albuquerqueová ve funkci zvláštního zpravodaje OSN vstoupila v prosinci 2014 do svého druhého a zároveň posledního období, právo již bylo uznáno, měla největší rozpočet ze všech zvláštních zpravodajů a na základě stížností a podnětů často podnikala mise do států, kde bylo právo soustavně porušováno. V současnosti Albuquerqueová prosazuje, aby zajištění přístupu k vodě i sanitaci zůstalo jako téma na mezinárodní úrovni, a zasazuje se o uzavírání strategických partnerství s dalšími iniciativami a odvětvími. Dnes tak existuje 52 partnerských zemí SWA a Albuquerqueová uvádí: „Je to neustálá práce – demokracie totiž znamená, že když se podaří přesvědčit politiky o nutnosti podpory platformy, konají se volby a po nich začínáme znovu…“ Je také potěšena faktem, že lidské právo na vodu a sanitaci je jedním ze dvou lidských práv, která jsou zmíněna v Cílech OSN pro udržitelný rozvoj pro rok 2030. Problémem ovšem zůstává zajištění přístupu k odvádění a čištění odpadních vod – sanitaci. O to složitějším, že představuje průnik mezi lidským právem a nutností vybudovat a hlavně provozovat a udržovat individuální či kolektivní systémy.

„Všichni dokola opakují, že voda je život, ale je to kvůli tomu, že je tak blízko nás? Nebo je to díky víře a spiritualitě vody? Jsou zde i další důvody? Jak to, že je v této oblasti každý odborníkem?“ uvádí Albuquerqueová.

Pro de Albuquerqueovou je právě zapojení soukromého sektoru k dosažení cíle v oblasti dostupnosti vody a sanitace zcela evidentní a konstatuje: „Zapojení podnikání je jednoznačně cestou k dosažení lepších standardů služeb, a pokud myslíme vážně dosažení cíle o 50 % snížit počet lidí bez přístupu k vodě a sanitaci, je nutné změnit myšlení a vytvořit prostor pro dosažení cílů těmi nejefektivnějšími metodami.“

Zdroj a foto (Catarina de Albuquerqueová) The Guardian