Vědci z Mendelovy univerzity v Brně (MENDELU) se snaží stanovit, jaké množství spárkaté zvěře je pro krajiny českých národních parků únosné. Jako modelový příklad poslouží NP České Švýcarsko, kde jsou nově vznikající lesní porosty pod silným tlakem velkých býložravců.

Na obnovujících se plochách zůstávají pouze smrky, které nejsou pro jeleny a srnce příliš atraktivní. Představa ochranářů o druhově bohatém lese se tak rozpadá. Už nyní je jasné, že množství býložravců bude potřeba regulovat, protože v krajině kromě několika vlků nemají přirozeného nepřítele. V době po kůrovcové kalamitě dosavadní způsoby mysliveckého hospodaření selhávají, vědci se proto snaží najít nové cesty.

Tým kolem Radima Plhala z Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU se snaží najít nový a objektivnější způsob mysliveckého plánování. Míra lovu by se mohla odvíjet nově od stavu ekosystému a intenzity vlivu zvěře na vegetaci. To znamená nejdříve zjistit míru poškození lesního prostředí zvěří. V dalším kroku odhadnout početnost populace a stanovit výši lovu.

„Mým úkolem je pomocí fotopastí a analýzy získaných snímků stanovit odhad populační hustoty zvěře. Kolega se pak zase zaměřuje na posouzení vlivu býložravců na vegetaci. Používá k tomu především kontrolní a srovnávací plochy. Princip je obecně známý a dokonce stanovený legislativou. V zájmovém území se na vhodných lokalitách s přirozenou obnovou jedna ploška zaplotí a druhá stejně velká pouze vyznačí,“ uvedl Plhal. Vědci pak obě plochy pozorují a porovnají, jak odrůstají stromky v zaplocené a nezaplocené ploše.

Podle Plhala je podobný systém mysliveckého hospodaření využitelný pro národní parky i další chráněná území, případně i běžné lesní celky a honitby. „Jak metoda fotopastí, tak i metoda kontrolních a srovnávacích ploch není nikterak složitá a minimálně orgány státní správy by si je mohly osvojit. Ve výsledku získají efektivní nástroj pro kontrolu lesnického i mysliveckého hospodaření,“ uvedl Plhal.

Národní parky mají tu výhodu, že rozhodnutí, jak se v nich bude myslivecky hospodařit, je pouze na jediném subjektu a tím je právě jejich správa. Management lovu a myslivosti by měl podle brněnských vědců přesně reagovat a kopírovat požadavky ochrany přírody. „V současné době, kdy se rozpadají velké plochy dospělých porostů a čeká se na přirozenou obnovu v co možná nejpestřejším složení, měly by okamžitě začít fungovat přísná pravidla na uskutečňování intenzivního lovu, aby měla přirozená obnova šanci vzniknout a odrůstat,“ uvedl Plhal.

Tím, že nový systém hospodaření zatím chybí, hrozí pokračování smrkových monokultur. Smrk je jedním z nejméně potravně atraktivních druhů vegetace. Zejména jeleni sežerou vše ostatní a smrk jako jediný na chráněném území zůstane. „Velcí býložravci jsou někdy velmi pečliví a svojí přirozenou potravní selektivitou dokáží vytvořit dokonalou iluzi o absenci některých druhů,“ připomíná Plhal.

Nejproblematičtějším druhem z pohledu vlivu na vegetaci je v NPČŠ zcela jistě jelen, který se nejen přímo v NP, ale i bezprostředním okolí na území CHKO Labské pískovce nachází ve vysokých počtech. Pracovníky NP tak čeká nelehký úkol redukce jelení zvěře na vlastním území, ale také zřejmě komplikovaný boj s držiteli a uživateli okolních honiteb. Odborníci do svého posudku zahrnou i vlky, kteří se tu vyskytují. Na území NP jsou lokalizovány dvě smečky o 12-14 kusech, což ale rozhodně na potřebnou redukci místních býložravců nestačí.

Zdroj a foto: MENDELU