Zubři a další velcí kopytníci významně pomáhají s ukládáním uhlíku do půdy. Potvrdil to výzkum jihočeských vědců financovaný Technologickou agenturou České republiky, prováděný v milovické rezervaci velkých kopytníků i v dalších českých lokalitách, kde tito velcí býložravci žijí.

„Půdy ve všech rezervacích velkých kopytníků obsahovaly více organického uhlíku, vyšší podíl stabilního humusu a vykazovaly intenzivnější mikrobiální aktivitu než kontrolní plochy na okolních sečených loukách. Přirozená pastva tak podporuje ukládání uhlíku ve formě stabilní organické hmoty, zvyšuje potenciální úrodnost půd a jejich schopnost zadržovat vodu,“ upozorňuje Eva Kaštovská z Jihočeské univerzity, hlavní autorka výzkumu. Podle jejích slov pastva divokých kopytníků výrazně přispěla ke vzniku černozemí, tedy nejúrodnějších půd na planetě.

Půdy přirozených pastvin mohou v závislosti na místních podmínkách ukládat asi 1 až 30 gramů uhlíku na čtvereční metr ročně. V části milovické pastevní rezervace o rozloze 125 hektarů, kde pasta probíhá již téměř deset let, se podle odhadů vědců uloží ročně až 390 tun uhlíku. Půdy pastevních rezervací velkých kopytníků tak fungují jako čisté „pohlcovače“ uhlíku. To je zásadní rozdíl oproti půdám komerčních pastvin hospodářských zvířat, kde nadměrné zatížení často vede k utužení půdy, úbytku organické hmoty, poklesu mikrobiální aktivity a vyplavování dusíkatých látek do povrchových i podzemních vod. Negativní dopady intenzivní pastvy hospodářských zvířat potvrzují i zahraniční výzkumy z celého světa.

„Velcí kopytníci byli po miliony let součástí vyváženého systému, který byl uhlíkově neutrální. Navíc byli jedním z hlavních činitelů, který vnášel do krajiny potřebnou dynamiku a tím hrál klíčovou roli při vytváření vysoké biologické rozmanitosti,“ doplnil Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina, která v roce 2015 založila milovickou rezervaci velkých kopytníků ve spolupráci s vědci. Ta je s rozlohou 350 hektarů největší v České republice a žijí v ní stáda zubrů, divokých koní a zpětně šlechtěných praturů.

Výzkum jihočeských vědců potvrzuje výsledky mezinárodního výzkumu v Rumunsku. Tamní vědci použili nový model vyvinutý experty z Yaleovy univerzity, který počítá dodatečné množství atmosférického CO2, jež volně žijící živočichové pomáhají zachytit a uložit do půdy prostřednictvím svého působení v ekosystémech. Stádo 170 zubrů vypuštěných do přírody v pohoří Tarcu, pohybující se na ploše téměř 50 kilometrů čtverečních, dokáže díky své aktivitě zachytit dva miliony tun uhlíku ročně, což je téměř desetkrát více, než by stejná oblast zachytila bez jejich přítomnosti. Pro lepší představu vědci uvádějí, že takto uložené množství uhlíku odpovídá ročním emisím CO2 téměř dvou milionů průměrných amerických automobilů.

Celoroční přirozená pastva neboli trofický rewilding, se stále častěji využívá k péči o otevřenou krajinu. Tento přístup má potenciál zmírnit změny klimatu i ztrátu biodiverzity Výzkum jihočeských vědců v rámci projektu „Pastva velkých kopytníků jako nástroj ochrany přírody a krajiny: Biodiverzita a ekosystémové služby“ (SS03010232) financovala Technologická agentura České republiky (TAČR) v rámci programu program aplikovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací v oblasti životního prostředí – Prostředí pro život.

Zdroj a foto: Česká krajina