Modrou žábu v Podyjí můžete vidět jen velice vzácně. Pokud na ní ale narazíte v době páření, čeká vás neobvyklá podívaná. Kůže samečků skokana ostronosého totiž získá šedomodrou až zářivě modrou barvu. V národním parku žije tento kriticky ohrožený obojživelník jen na dvou místech. Až nyní se podařilo zoologům zjistit, kde se rozmnožuje. Uvedl to NP Podyjí.

Zbarvené skokany ale není vůbec jednoduché pozorovat. Zoologové je nyní nalezli v rybníce Jejkal na západním cípu Podyjí. Období jejich přítomnosti ve vodních nádržích je velmi krátké. Většinou jen několik dnů na počátku jara. Všichni jedinci se na jedné lokalitě shluknou na malou plochu, většinou jen několik metrů čtverečních. Je tak velice snadné je přehlédnout.

„Jsou také poměrně plaší. Trdliště umisťují většinou uprostřed rákosových porostů na rybnících, kde je možné je najít jen podle typického hlasu samců. Tento hlas je však oproti jiným žábám celkem nenápadný a tichý. Při sebemenším vyrušení se žáby potopí a vydrží dlouhé minuty pod vodou nebo alespoň potichu,“ popsal zoolog Jihomoravského muzea ve Znojmě Antonín Reiter.

Každé přiblížení k nim skrze plochu rákosí je tedy zdlouhavý proces vyžadující značnou trpělivost. „To, že se v letošním roce podařilo „modré“ skokany na rybníce Jejkal najít a pozorovat, přestože jich zde přežívá jen několik málo desítek jedinců, lze tedy považovat za mimořádné štěstí,“ dodal.

Skokan ostronosý je nejvzácnějším a nejohroženějším druhem obojživelníka v národním parku a zřejmě i na celém Znojemsku. Přímo v národním parku byla tato neobvyklá žába prokázána až v půli 90. let 20. století. Opakovaně byl skokan ostronosý zjištěn pouze na dvou místech – v údolí Klaperova potoka mezi Lesnou a Čížovem a dále u rybníků Jejkal na západním okraji parku. „Jeho populace mají minimální velikost. V údolí Klaperova potoka už řadu let nebyl výskyt potvrzen. V oblasti Braitavy jsou známa i pozorování z posledních let. Dosud ale nebylo zjištěno, kde se skokani ostronosí rozmnožují,“ upřesnil Reiter.

Tuto tajemnou modrou žábu ohrožuje především zánik vhodného životního prostředí. „Mokřadní louky byly dříve rozorávány a meliorovány, dnes jejich zbytky často leží ladem a zarůstají, nebo jsou přímo zalesňovány. Skokani tak ztrácí svá poslední útočiště v krajině,“ upozornil Reiter.

Skokan ostronosý patří k poměrně vzácným druhům žab v celém Česku. Obývá hlavně hodně vlhké biotopy, především mokřadní louky a rašeliniště (odtud starší jméno skokan rašelinný). Častější je ve vyšších polohách, kde jsou tyto biotopy zachovalejší. Jsou však známy i populace v lužních lesích, zejména na Břeclavsku. Na Znojemsko okrajově zasahují také tyto lužní populace (Trávní dvůr, Božice, Oleksovice). Naopak typický biotop podmáčených luk vyšších poloh se zde zachoval jen výjimečně.

Zdroj: NP Podyjí