20.7.2016 8.09, Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě, Rybářství a rybníkářství, Prevence povodní, voda v krajině
Želví krunýř nebyl původně obranou proti predátorům, ale proti suchu
Teze, podle které slouží želví krunýř jako ochrana proti predátorům, není tak úplně pravdivá. Jak totiž píše populárně-vědecký server osel cz., původně byl totiž želví krunýř ochranou vůči suchu.
Není divu, že dlouho nikdo nenapadlo, jak to vlastně s želvími krunýři ve skutečnosti je. U žádného jiného žijícího obratlovce k tak zásadním změnám, při nichž by se vytvořilo tak robustní a odolné brnění, nedošlo. Navíc se tato ochrana před predátory osvědčuje po miliony let a tak by bylo tak trochu „na hlavu“ podsouvat jí jiný účel. Jenže želví krunýř, jak se to nyní jeví, ani zdaleka neměl účel soukromé pevnosti, do níž se šlo při hrozícím nebezpečí ukrýt.
Kurátorovi denverského muzea a odborníkovi na dinosaury prošla pod rukama i řada želvích artefaktů. Byl mezi nimi i jeden, který našel Kobus Snyman na otcově farmě v Karoo. Nálezci bylo pouhých osm let, zato z jeho nálezu se vyklubala „nejstarší z želv“. Dostala jméno Eunotosaurus. Teprve až když si Tyler Lyson želví prapůvodkyni dal dohromady s jejími o něco mladšími kolegyněmi, dostal obraz vývoje žeber a dalších částí těla až k dnešnímu dokonalému krunýři.
To, co se později změnilo v brnění pochodujících živých tanků, byla na počátku jen jakási stabilnější kosterní základna poskytující oporu pro co nejúčelnější využití končetin. Ty mělo zvíře dlouhé a s drápy ve tvaru špachtlí. Právě jimi se pravěká želva snažila zavrtávat do země. Unikala tak vedru a nevlídnému suchu, které v jejím rodišti, dnes Jižní Africe, před miliony let panovalo. Oželet obratnost a rychlost ve prospěch snazšího hloubení děr do vysychajících břehů se ale ukázalo být pro praželvy šťastnou volbou. Jejich pohyblivější současníci Bradysauři, se před rozmary klimatu ukrývat nenaučili a přes svou vyšší mrštnost nakonec vyhunuli.
Zdroj: www.osel.cz (redakčně kráceno), primární zdroj: Denver Museum of Nature and Science , ilustrační obrázek: Eunotosaurus – předchůdce dnešních želv se zavrtával do břehu vysychajících tůní, aby tam přečkal období sucha. Na pozadí scény stádo Bradysaurů shlukujících se okolo posledních zbytků bahnité vody. (Autor: Andrey Atuchin)
20.7.2016 8.09, Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě, Rybářství a rybníkářství, Prevence povodní, voda v krajině