Další ze série rozhovorů s ředitelem Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK ČR) Vilémem Žákem, tentokrát o potřebě finančních prostředků na prevenci rizik sucha a výsledcích monitoringu koronaviru v odpadních vodách.

Minimálně z výše zatím předpokládaného schodku státního rozpočtu i evropského „koronavirového fondu“ se zdá, že v ekonomice bude v následujícím období hodně peněz. Jak se budou na jejich využití podílet vodohospodáři?

SOVAK ČR na základě žádosti Ministerstva zemědělství připravil mezi svou členskou základnou průzkum připravenosti na výstavbu infrastruktury na zvládání rizik sucha. Součástí je jednak v poslední době často diskutované propojování vodárenských soustav, ale i rekonstrukce a zkapacitnění přívodních řadů, výstavba nových zařízení na akumulaci vody nebo posílení přečerpávacích stanic – tedy skutečně komplexní opatření k prevenci rizik sucha. Na dotazníku spolupracoval SOVAK ČR s Asociací vlastníků páteřní vodárenské infrastruktury a výsledkem by měl být souhrn odborně zpracovaných podkladů tak, aby měla do konce srpna tohoto roku obě rozhodující ministerstva – životního prostředí a zemědělství, přehled o plánovaných projektech v různém stupni připravenosti a aby mohla naplánovat investice v horizontu příštích 10 let.

Jakou potřebu celkových investic v tuto chvíli odhadujete?

Ze současných dílčích výsledků vyplývá potřeba zhruba 30 miliard korun.

V současné době se stále častěji hovoří o začátku druhé vlny pandemie koronaviru. Jak vlastně dopadly výsledky monitoringu pozůstatků koronaviru v odpadních vodách, který SOVAK ČR prováděl na vybraném vzorku čistíren odpadních vod (ČOV)?

Z výsledků monitoringu, který jsme prováděli, se prokázalo, že koronavirus, respektive jeho zbytky, se v odpadních vodách opravdu vyskytují. Že tedy použitá laboratorní metoda Výzkumného ústavu veterinárního lékařství, v.v.i. umí identifikovat zbytky viru v odpadních vodách, máme za prokázané. Co bude dál, bude nyní záležet na tom, jak se bude situace dále vyvíjet. Jestli jsme už na začátku takzvané druhé vlny nebo jde stále o první vlnu, v níž je nárůst nakažených důsledkem toho, že lidé přestali být opatrní, o tom nechci spekulovat, a jestli se bude metoda dále testovat, bude záležet především na zájmu státu o tento způsob sledování výskytu koronaviru. Dovedu si například představit, že před plošným testováním klientů nejrůznějších zařízení (domovy důchodců, LDN, atd.) by se nejdříve otestovala přítomnost viru v odpadních vodách na odtoku z těchto zařízení.  Každopádně, celou řadu vzorků odebral také VÚV TGM, v. v. i., získaná data jsme si s nimi vzájemně vyměnili a na konferenci „Provoz vodovodů a kanalizací“ v listopadu letošního roku, která doufejme proběhne, bychom chtěli výsledky společně prezentovat. Tak či tak platí, že koronavirus umíme v odpadní vodě najít a platí také, že pokud je virus v populaci, je i v odpadní vodě. My jsme tento virus zachytili dokonce i na konci monitorovaných ČOV, protože vzorky jsme odebírali na vstupu do ČOV, uprostřed čistírenského procesu i na odtoku vody z ČOV, abychom získali představu o tom, zda je virus běžnou čistírenskou technologií odstraněn.

Znamená to tedy, že běžné ČOV koronavirus z odpadní vody neodstraní?

Lze předpokládat, že běžně používané technologie čištění odpadních vod a doba zdržení na ČOV virus inaktivují, nicméně virus zcela neodstraní. Ale aby to tvrzení bylo možné konstatovat s jistotou, bylo by nutné udělat mnohem sofistikovanější analýzy, než jsme měli možnost provádět my, respektive naši partneři z VÚV TGM. Samozřejmě existují technologie, které dokáží odstranit i zbytky inaktivních virů, je to ale otázka ceny a také toho, jaký by mělo použití takových technologií hygienický a epidemiologický význam. Musíme si uvědomit, že voda tekoucí v jakémkoli vodním toku a voda v přírodě vůbec v sobě obsahuje celou řadu mikroorganismů, a to i patogenních. Ty jsou nejen ve vodě, ale všude kolem nás.

Takže s tím nelze nic dělat?

Existují i jiné metody, jak dosáhnout hygienického zabezpečení vody na odtoku z ČOV. Celá řada zemí na světě například vyčištěné odpadní vody před vypouštěním do recipientu desinfikuje. Nejčastěji se jedná o chloraci, to však s sebou nese i negativní dopady na životní prostředí. Je legitimní otázkou, zdali do přírodního recipientu vypouštět zbytky chlóru, nebo ne. Pak jsou zde i další technologie, ať již je to ozonizace nebo UV lampy, které hygienizují odpadní vody na odtoku, jsou to ale technologie, které jsou energeticky náročné, provoz ČOV prodražují a je tak k diskusi, jestli takové technologie v souvislosti s koronavirem plošně nasazovat, zda má smysl za velkých finančních nákladů odstraňovat z vyčištěných odpadních vod zbytky inaktivních virů. V každém případě na hygienizaci vyčištěných odpadních vod není většina našich ČOV připravená, neboť to ani není vyžadováno stávající legislativou.

Naše voda – Petr Havel, ilustrační foto (valná hromada SOVAK ČR) Naše voda – Nina Havlová