Žádný jiný vynález za posledních 200 let nezachránil tolik životů jako toaleta. Píše o tom na stránkách www.rozvojovka.cz  odborník na téma vody a sanitace ze společnosti Člověk v tísni Jan Faltus.

Nemá-li člověk záchod, je mimo jiné omezený tím, že nemůže jít všude a kdykoliv. Největší problém mají ženy, a to například v Afghánistánu. Nemají dostatek soukromí. Čekají celý den na setmění, dokud nejsou podmínky pro vykonání potřeby. Z toho, že nechodí pravidelně na záchod, mají různé urologické a gynekologické problémy, záněty atd. Druhá věc je samozřejmě šíření nemocí. Když rodina nepoužívá záchod, tak je daleko vyšší šance, že se budou šířit. Patogeny z výkalů se roznáší vzduchem. Dostávají se do vody, do jídla atd. Výkaly jsou nebezpečný odpad, který se musí schraňovat v latrínách. Proto není vhodné chodit ven. Lidem, kteří nemají toalety, hrozí především průjmová onemocnění, ale i respirační choroby. Patogeny se přenáší vzduchem a dostávají se do vody. Můžou způsobit i smrt, hlavně u malých dětí. V neposledním řadě záchody zlepšují rodinné rozpočty. Lidi, kteří mají latrínu, stráví méně času hledáním místa, kde můžou jít na záchod. Nemocní lidé jsou méně výkonní, nemůžou chodit do práce. Děti pak chybí ve škole. Souvislost mezi latrínou a rodinným rozpočtem je dost přímá. Nejzranitelnější skupiny jsou děti a ženy.

Pracujeme většinou v komunitách v Africe a Asii, kde je malá gramotnost. Jsou odloučené, nedostupné, těžko se k nim dostávají informace, takže někdy neznají souvislost mezi znečištěnou vodou a nemocností. Spojení mezi špinavýma rukama, vodou a dětskou úmrtností je dost abstraktní. Navíc pro rodiny často záchod není prioria. Základ je pro ně uživit se, přežít, pak teprve řeší další problémy.

Devětadvacetiletý Getasew Ayalew pracuje od roku 2008 v  Etiopii pro Člověka v tísni jako projektový manažer pro vodu a sanitaci.  Podle něj parazitická onemocnění patří k nejčastějším problémům, kvůli kterým  místní vyhledají lékaře. Vedle nich to jsou také průjmová onemocnění. Těm se  dá ovšem snadno předejít. „Pro společnost Člověk v tísni jsem začal pracovat  v roce 2008, kdy alabský okres v jižní Etiopii postihlo sucho. Lidé byli  velice zesláblí a nedokázali čelit průjmovým onemocněním, která se začala  šířit s dešti,“ vypráví Getasew. Jeho úkolem bylo distribuovat čistící  chemikálie, kanystry na nošení a uskladnění vody a mýdla pro osobní hygienu.  Nejdůležitější částí jeho práce je ale práce s komunitou. To on vysvětluje  spojitosti mezi průjmy a hygienou. „Existují kritické momenty, kdy je mytí  rukou nezbytné,“ vysvětluje. „Je to například příprava jídla nebo krmení  dětí. Nejtěžší je přesvědčit o důležitosti hygieny dospělé. Nemají přístup k  médiím ani informacím,“ říká Getsew a dodává: „Zatímco v muslimské Alabě jsou  lidé zvyklí si ruce umývat, v regionu Jižní Omo je to mnohem složitější. Lidé  si sice ruce umyjí, ale pak si je hned zašpiní zeminou, aby se chránili před  sluncem.“ Podle něj je osvěta především o změně myšlení. „To je na mé práci  rozhodně nejtěžší,“ říká.

Záchod ale není všechno. Pokud si lidé nemyjí ruce, můžou stejně onemocnět. Každý, kdo použije záchod, by si měl umýt ruce. U latríny musí být vodní zdroj – ať už ve formě barelu nebo pet lahve. Sanitace bez mytí rukou není účinná. Máme projekty v Angole, Kambodži, Etiopii v Afghánistánu.Často je voda a sanitace součástí většího programu. V Kongu je stavba latrín a hygiena součástí zdravotnického projektu – záchody a vodní zdroje se budují u zdravotních středisek. Jindy to spojujeme s podporou obživy. Voda musí napájet zvířata, zalévat pole. Výdělek z podnikání pak přinese další možnosti, jak vylepšit toaletu.

Víte, že…

2, 5 miliardy lidí nemá vlastní čistý a hygienický záchod. Většina těchto lidí žije v Subsaharské Africe a v Asii.

1, 1 miliarda lidí nemá žádný záchod a vykonává svou potřebu volně v terénu bez soukromí (chodí ven, do řek apod.)

Ženy mají za svůj život 3000 dní, kdy menstruují. Bez hygienicky čistých a bezpečných záchodů dívky během těchto dnů nenavštěvujíškolu (to dělá přibliženě pět dní měsíčně)a bez možnosti se vzdělávat zaostávají. Např. v Indii 23 % dívek během menstruace nechodí do školy. V Africe školu přeruší asi desetina a mnohé z dívek se už do školy nevrátí. Také učitelky v době menstruace neučí ve školách, kde není toaleta.

Z každého 1 dolaru, investovaného do sanitace, se vydělá 5 dolarů. Sanitace je jedna z nejlepších investic do rozvoje.

Každý rok v rozvojových zemích zemře víc než 2 miliony lidí v důsledku nemocí, kterým se dá předcházet správnými hygienickými návyky, přístupem k čisté vodě a dostatkem hygienických zařízení. Každých 20 sekund umírá jeden člověk kvůli nedostatečné sanitaci.

V sub-saharské Africe umírá kolem 12 % lidí na průjmová onemocnění.

Zdroj: www.rozvojovka.cz

 

 

 

 

27.11.2012 9.23, Rubrika: Čistota vody a rekreace, Vodovody a kanalizace