Bezmála 700 tisíc vegetačních ploch, zmapovaných v Evropě botaniky mezi lety 1960 a 2020, vydalo svědectví o změnách v druhovém bohatství rostlin. Jedinečnou analýzu za využití inovativního přístupu s pomocí strojového učení nyní publikovali Gabriele Midolo a Petr Keil z ČZU s účastí mnoha zahraničních botaniků.

„Vzhledem k obrovskému objemu dat a kontinentálními rozsahu se nám podařilo dosud nejkomplexnější hodnocení toho, co se děje s druhovým bohatstvím evropské vegetace v posledních šesti dekádách. A výsledky jsou vlastně celkem povzbudivé,“ řekl vedoucí studie, kterou nyní zveřejnil prestižní časopis Ecology Letters.

Vědci zhodnotili čtyři prostředí (lesy, travní porosty, křoviny a mokřady) v sedmi hlavních biogeografických oblastech Evropy od Středozemí, přes Alpy, atlantské pobřeží, Panonii, až po arktickou oblast.

Výsledkem je téměř nulová čistá změna druhového bohatství mezi lety 1960 a 2020. Analýza napříč stanovišti ale odhalila zajímavý obecný trend v poklesu mezi lety 1960 a 1980, a následný nárůst počtu druhů mezi lety 2000 a 2020. Nárůst byl zaznamenán hlavně ve vyšších zeměpisných šířkách a nadmořských výškách, zatímco poklesy byly nejvýraznější v lesích.

„Hlavně v prvních dvaceti letech vidíme dramatický pokles počtu druhů ve Středozemí, tedy v jediném evropském „hotspotu“ světové biodiverzity. Naopak v oblasti Panonie došlo k nárůstu diverzity druhů v lesích, ale k velkému poklesu v mokřadech. Tento detailní přístup nám tak umožní odhalovat dynamiku v jemnějším měřítku, a tím i efektivnější cílení strategií ochrany a managementu,“ dodal první autor studie Gabriele Midolo z Fakulty životního prostředí ČZU v Praze, která v rámci mezinárodního projektu GRACE spolupracuje s univerzitami v Grazu, Vídni, a Brně.

Tým botaniků pod vedením Gabriela Midola a Petra Keila z Fakulty životního prostředí ČZU publikoval první výsledky mezinárodního projektu GRACE. Vědci prozkoumali 6975 vegetačních ploch travních porostů, botaniky již zmapovaných v letech 1946 až 2021, v pohraničí mezi Rakouskem, Českou republikou a Slovenskem. S využitím dobových vojenských map (z let 1819–1853) každou plochu přiřadili do kategorie historického využití půdy (orná půda, les, travní porost, sídliště, trvalá kultura a vodní plocha). Následně modelovali reakci druhového bohatství, složení a ekologických preferencí rostlin na historické využívání půdy včetně současných vlivů.

Závěr byl jednoznačný – projevy přeměn využití půdy mohou být v travních porostech detekovatelné i za 200 let. Místní historické využívání půdy ovlivnilo výskyt některých druhů na základě jejich ekologických preferencí. Na druhové bohatství a celkové složení společenstev mají největší vliv současné podmínky prostředí. Článek je nyní k dispozici v časopise Landscape Ecology.

„Obrovskou devizou, kterou máme k dispozici, jsou právě několik staletí staré mapové podklady vzniklé za Rakouska-Uherska. Samozřejmě jsme předpokládali, že nějaký vliv chování našich předků v krajině na dnešní vegetaci mít bude. Bez takto unikátních a detailních zdrojů bychom ale byli stále v rovině hypotéz. Jsem rád, že jsme nyní mohli tyto mechanismy vyhodnotit. Otázkou zůstává, jak se na vegetaci projeví naše vlastní aktivity v dalekém budoucnu…“, dodal vedoucí týmu Petr Keil.

Zdroj a foto: ČZU