Jedním z častých mýtů je teze o kvalitativně stejnohodnotné náhradě starých pokácených stromů novou výsadbou. Ve skutečnosti jde ale o akt, který lze obrazně přirovnat k výměně automobilu značky Mercedes za pověstného Trabanta.

Nejčastějším důvodem k likvidaci starých stromů je obvykle odkaz na skutečnost, že jsou napadené chorobami či škůdci, že v jejich větvích a kmenech vznikají dutiny a snižuje se tak jejich stabilita, která pak představuje riziko například pro v blízkosti starých stromů se pohybující občany. To je jistě částečně pravda, přesto ale právě choroby, škůdci či dutiny starých stromů představují pro přírodu, a tedy i pro vodní biodiverzitu spíše pozitivní faktory. Právě v dutinách stromů sídlí ptáci, stejně tak jako vzácní brouci a hmyz, útočiště v kořenovém systému pak využívají další drobní i větší živočichové. Staré stromy ale nepředstavují pouze ostrůvky života pro různé organismy. Málokdo ví, že jejich rozvětvená koruna dokáže snížit až o čtvrtinu objem ve vzduchu přítomných jemných prachových částic, které jsou považovány za nebezpečné pro lidské zdraví, neboť vnikají hluboko do plic a váží na sebe i rakovinotvorné látky. Podle výzkumů jsou přitom nejlepšími pohlcovači prachu a dalších nebezpečných látek ze vzduchu stromy s velkým povrchem listů a jehlic.

Staré stromy také stabilizují místní klimatický režim –slouží jako přirozené větrolamy, udržují vláhu a chrání člověka i další organismy před agresivním sluncem. Obvykle rozvětvené kořeny starých stromů pak zpevňují podloží ulic a silnic a samozřejmě břehy řek a potoků. To vše dokáží v daleko vyšší míře, než nově vysazené stromky, které jsou sázeny třeba i na původní místa starých stromů.

Uvedené souvislosti by bylo vhodné vzít v úvahu právě při dnes tak častém kácení stromů podél řek i cest. Zdaleka ne vždy se tak totiž děje.

Petr Havel