„Chemické složení vody obou nádrží úzce odráží to, co se děje v krajině, zejména v hospodaření na polích. Ze všech ve vodě rozpustných látek je tento vztah patrně nejlépe vidět na dusičnanech,“ vysvětlil Petr Znachor z Hydrobiologického ústavu Biologického centra. Rozsáhlé meliorace zemědělské půdy podle vědců zkracují dobu zdržení dusíku v půdě. Tím se dusík snadněji odplavuje do vody. „K tomu se přidalo nadužívání syntetických hnojiv a další nevhodné zemědělské praktiky,“ konstatuje zpráva.

Výsledkem byl prudký nárůst koncentrace dusičnanu ve vodě. Maxima dosáhla na přelomu 80. a 90. let. Pozitivní obrat přišel podle vědců v roce 1989, kdy se přešlo na tržní hospodářství, které bylo spojeno s ukončením meliorací, útlumem zemědělství a také se snížením dávek hnojiv. „K úbytku dusičnanů ve vodě přispělo i účinnější čištění odpadních vod a snížení množství škodlivin v atmosféře,“ uvádí dále zpráva.

Jiné látky jsou však na rozdíl od dusičnanů ve vodě čím dál častější. Platí to o fosforu ve slapské přehradě, do níž se dostává s nedostatečně vyčištěnou vodou z čistíren. Fosfor je hlavní příčinou růstu sinic. „Na Slapech rovněž narůstá podíl chloridů a sodíku, což svědčí o rostoucí spotřebě soli při chemické údržbě silnic v zimním období,“ uvedli vědci.

Na kvalitě vody v přehradách se projevují i další faktory včetně klimatické změny. Hydrobiologové například sledují teploty hladinové vrstvy. Od počátku 90. let vzrostla na Římově i na Slapech zhruba o stupeň Celsia, tedy přibližně o 0,3 stupně za jednu dekádu. „Největší oteplení je patrné v jarních měsících – dubnu, květnu a červnu,“ sdělil Znachor.

Na výzkum, který se dosud týkal zejména iontového složení vody, hodlají vědci navázat dalším zkoumáním. Zaměří se na to, jak na zjištěné změny kvality vody zareagovaly živé organismy.

Zdroj: ČTK, ilustrační foto