Vodácké a turistické organizace, zastupující 100 000 členů, vyjádřily zásadní připomínky k
připravovanému nařízení vlády o způsobu a kritériích stanovení minimálního zůstatkového průtoku (MZP). Informoval o tom dnes Petr Ptáček z vodáckého serveru raft.cz.

Vládní návrh chce výpočtem stanovovat množství vody, které má pod odběrnými místy (obvykle jezy) zůstat v řece tak, aby dále plnila svou ekologickou funkci. Jenže na mnoha turisticky vyhledávaných řekách dochází k tomu, že množství vody pod jezy je velmi nízké a neumožňuje dále plout. Zásadní problém nastává u derivačních elektráren, které dlouhým náhonem odvádí vodu, a ta pak v úseku sta metrů i kilometrů v řece chybí. Klasickým příkladem je dolní Sázava z Týnce, kde ani průtok okolo 8 m3/s často pod jezy nestačí k tomu, aby se dalo pokračovat v plavbě. Tisíce lidí jsou tak nuceni táhnout lodě prázdným korytem a kromě ničení jejich majetku i riskovat poranění dolních končetin. „Na podzim jsem se zúčastnila vodáckého závodu na Sázavě. Jenže když jsme přijeli k jezu v Kamenném Přívozu, museli jsme vystoupit a lodě tahat mezi spoustou kamení. Paradoxem bylo, že odvedená voda náhonem se vracela po 800 m do suché řeky ještě před samotnou elektrárnou bez jakéhokoli využití,“ vzpomíná Jana Erbernová na sázavský maraton.

Jen, co se voda z elektrárny vrátí zpět, je po pár metrech znovu odvedena do jiné elektrárny a vodáci opět musí své lodě táhnout korytem. Tyto řeky se pak logicky stávají pro vodáky nezajímavé a opouštějí je. Jenže vodní turistika již dávno není zábavou několika jedinců, ale generuje miliardové obraty, dává práci lidem, zvyšuje nabídku služeb a atraktivitu oblasti o turistickou zajímavost. „Naše země je národem vodáků, jenže podpora ze strany legislativy je minimální, spíše naopak,“ zmiňuje Ptáček. „A není to problém jen turistů, kterých se na řeky každoročně vypraví okolo 670 000, ale i vodáckých oddílů včetně oddílů s mládeží. Obtížně hledají terény, kam by mohly s dětmi vyrazit na putovní tábor.“

Lépe na tom nejsou ani sportovci, i když máme ve vodních disciplínách olympijské vítěze nebo vítěze světových pohárů. Nejsou místa na tréninky, protože nevratně ubývají v zájmu „zelené energie“. Sport, turistika a rekreace statisíců lidí jsou znemožňovány v zájmu výroby energie z MVE (malých vodních elektráren), která přitom tvoří jen zanedbatelnou část celkové výroby. Přitom v minulém metodickém pokynu Ministerstva životního prostředí, kterým se vodoprávní úřady mohly řídit, byl text, že hodnoty MZP mohou být stanoveny vyšší z důvodu např. „zachování nebo zlepšení podmínek pro rekreaci u vody“ (bod 5.3 h). Teď je tento bod zcela vypuštěn a z hlediska turistiky a rekreace není v návrhu žádná zmínka.

Proto se organizace Junák – český skaut, Klub českých turistů, Svaz vodáků ČR a Český svaz kanoistů s členskou základnou 100 000 lidí spojily, aby zaslaly své připomínky k aktuálně připravovanému návrhu vlády na výpočet minimálního zůstatkového průtoku. V jejich úsilí je podpořil Středočeský kraj i Ministerstvo školství, tělovýchovy a mládeže, kteří též poukázali na absenci podpory vodáckého sportu. Všichni požadují to, aby v době turistické sezóny (květen – srpen) na turisticky významných řekách a v denní době bylo umožněno pod jezy dále pokračovat v plavbě dle vodního zákona. Tedy uzpůsobit MZP tak, aby jeho výše ve stanovenou dobu umožnila plynule pokračovat alespoň úzkým koridorem 3 m širokým. Nutně to však nemusí znamenat jeho zvyšování. Domnívají se, že by MZP neměl preferovat jednoho zájemce o odběr povrchové vody, ale měl by zohlednit i další zájmy spojené s řekou.

Zdroj a foto: www.raft.cz