Den před Světovým dnem vody vyhlásila Nadace partnerství výsledky studentské soutěže Pro vodu sponzorované potravinářskou společnosti Nestlé. Cílem soutěže bylo podpořit inovativní projekty hospodaření s vodou. Vítěznou práci v kategorii Krajina vám nyní přinášíme.

Milovice – hledání města (autor Ondřej Vojtíšek, FA ČVUT v Praze, obor Architektura a urbanismus, absolvent 2012)

Foto: Emanuel Vejnar www.MiloviceFoto.cz

Na území města Milovice navrhuji obnovení soustavy rybníků a důslednou rekonstrukci krajinných hodnot, které jsou zde v značném úpadku. Definování hodnot regionu, vymezení města jako města v zeleni, propagace lokálních krajinných hodnot v rámci celého regionu, revitalizace říčního toku, obnovení soustavy vodních ploch, rekonstrukce krajiny, doplnění chybějící občanské vybavenosti, toto všechno jsou změny, které si město Milovice a své přilehlé okolí žádá.

Město Milovice se nachází v nivě říčky Mlynařice, v dolním toku meandrujícícho Labe, v malebném regionu Polabí. Rozsáhlé a romantické historické koryto řeky měnilo v průběhu staletí svou polohu a šířku. Krajina byla vodou vytvářena a modelována. Za poslední staletí se však voda vytrácí. Rybníky byly zasypány, v krajiněbyly objeveny naleziště písků, které zde byly právě vodou unášeny a usazovaly se. Krajina si však svá řečiště pamatuje a jsou zřejmá i pro člověka. V původních korytech řek jsou mokřady a tůně, zemědělská půda je zde podmáčená a neúrodná, retence krajiny byla pozměněna necitlivým zásahem člověka. Současný stav si žádá regulaci.

Velmi bolestivým zásahem do krajiny bylo vybudovní vojenského újezdu v minulém století. V tomto prostoru, zřízeném již za Rakousko- Uherska roku 1904, žilo během okupace Československa po roce 1968 více než 100 000 sovětských vojáků s rodinnými příslušníky, kteří zde měli své zázemí (následky vojenského využívání Milovic na ilustračním snímku – stav z roku 2012 – pozn. redakce). Po roce 1989 začal být vojenský prostor přestavován pro potřeby civilního obyvatelstva a za posledních několik let se do nových bytů ve městě nastěhovalo mnoho nových lidí ze všech koutů země. Z necelé tisícovky stoupl za 15 let počet obyvatel na téměř 10 000. Nově vzniklé město se skládá ze čtyř čtvrtí, které v minulosti představovaly samostatné vesnice. Je důležité prověřit jejich skloubení nebo nalezení nové identity, která by dokázala celkově pozvednout nově vzniklou srostlici.

Jak se tedy postavit k situaci, kdy většina obyvatel dojíždí za prací do Prahy a do svých domovů se vrací jen nocovat? Proč tito lidé nemají vztah ke svému okolí a nedokáží zde trávit i svůj volný čas. Jaký potenciál lze nalézt v místě, které je kontaminováno necitlivými zásahy a jehož okolní krajina je pro své obyvatele neprostupná a její hodnoty jsou téměř neviditelné. Mají se jednotlivé různorodé městské čtvrti scelovat nebo naopak více rozdělit?

Každé město v polabském regionu má svoji dominantu nebo hodnotu, podle které ho můžeme celkem jasně identifikovat. Většinou se jedná o historickou stavbu, ať už to jsou např. zámky v Benátkách nad Jizerou, Lysé nad Labem, Poděbradech nebo v Brandýse nad Labem. Milovice mají svou dominanatu krajinu, jen je její stav velmi zanedbaný. Je zapotřebí objevit a obnovit její hodnoty a otevřít je veřejnosti. Definování města v zeleni bylo započato již dávno před jeho vznikem v současné podobě. Severojižní zelený pás je živou končetinou krajiny. Násilné vsazení města po obě jeho strany nesmí bránit v jeho existenci, potažmo v jeho rozvoji.

Současná podoba města nevznikala jako přirozeně rostlá struktura (jako třeba nedaleká Lysá nad Labem nebo Nymburk), ale srůstem dvou vesnic Benátecká Vrutice a Staré Milovice. Mezi tyto dvě obce byla naráz vložena struktura rakouského vojenského tábora a potéřádková zástavba ubytoven pro vojáky. Tento krok významně poznamenal město do budoucna. Velkorysost veřejných prostranství dimenzovaných původně jako shromažďiště pro vojenské pluky je pro současné potřeby města přehnaná. Ve městě chybí základní občanská vybavenost, mobiliář a služby. U návštěvníka převládají pocity dezorientace, odcizení či osamělosti.

Ve městě jsou patrné dvě sbíhající enklávy zástavby a dominantní zelený pás. Všechny tři proudy, toky energie, směřují k jižnímu okraji města, do krajiny. Ve střední části města lze vypozorovat několik započatých urbanistických kompozic. Kompoziční osy jsou vždy orientovaná do krajiny, do zeleně. Hmota města tíhne ke svému jižnímu okraji – nivě, neboli meandru řeky Mlynařice. Dochází zde k meandrování, sedimentaci. Jižní okraj města se stává pro své obyvatele neatraktivní, paradoxně přes svůj velký rekreační potenciál. Je zapotřebí nastartovat takové mechanismy, které město zprůchodní jako celek a dojde ke srůstu hmoty. Vybudováním vodních ploch v nivě řeky Mlynařice dojde k obnovení lokálních krajinných hodnot. Stanovil jsem si tři kroky práce s přírodou.

REKULTIVOVAT. Objevení potenciálních lokalit a vzájemných vazeb. Současný stav krajiny neumožňuje volný pohyb lidí. Místní využívají jen zlomek zelených ploch. Vyskytuje se zde velké množství náletové zeleně, příroda je kontaminována z doby působení vojáků a je tedy nutné dokončení sanace půd.

ZPŘÍSTUPNIT. Vytvoření cyklo a pěších stezek včetněnapojení na síť mikroregionu Polabí. Bývalý vojenský prostor obsahuje velké množství přírodních biotopů, které zde mohly vzniknout právě striktně omezeným přístupem veřejnosti do oblasti včetně zákazu používání průmyslových hnojiv.

VYBAVIT. Vložení vybavenosti pro místní obyvatele, ale i pro návštěvníky. Rekreační využití krajiny umožňuje každodenní, víkendové, ale i sezónní využití. Občané Milovic si ke svému městu lépe vytvoří vztah, pokud budou existovat cíle a dominanty kam chodit relaxovat.

V mlynařické nivě byly vytvořeny 4 vodní plochy různé velikosti a využití. Jedná se o chovný rybník, mokřad, přírodní rezervaci a koupaliště. Přilehlé okolí bylo obohaceno o půjčovnu lodiček, rezervaci plameňáků, restauraci rybárnu, kde si sami můžete ukázat nebo i ulovit rybu, na kterou máte chuť, kemp nebo třeba cvičiště pro psy či školu v přírodě. Návrh těží z využití ploch v intravilánu města. Nesnaží se rozpínat do krajiny a paralyzovat ji svou zástavbou. V hmotě města nachází územní rezervy, které vyplňuje. Krajina, která městem prostupuje, mu dává velký závazek se o ni starat. A to nejen uvnitř, ale i v jeho okolí. Dekontaminace, obnovení původních hodnot, vyšlapání stezek a doplnění zájmových cílů krajinu pozvedne a umožní zpřístupnit pro veřejnost. Přidanou hodnotou jsou vodní plochy, umožňující lidem relaxovat, ale i aktivněsportovat. Veškeré nápady obsažené v projektu napomáhají pocitu sebeuvědomění si sounáležitosti s místem, s městem. Pouze čistá, fungující a bezpečná města s příznivými podmínkami pro život umožní svým obyvatelům spokojený život, který je naplněn každodenní možností úniku z reality do zdravé přírody.

Projekt byl zpracováván jako diplomová práce. Při konfrontaci s milovickým starostou, zastupiteli i místními obyvateli se líbil, přesto z něj nebylo do připravovaného nového územního planu nic využito. Obávám se, že některá města stále nechápou význam investic do veřejných prostor, vybavenosti a do krajiny. Starosta si zoufá nad nespokojeností obyvatel s chybějící vybaveností, nad odlivem nenahlášených obyvatel do okolních měst a nad nekoncepčním jednáním při výstavbě v jeho městě.Nepodařilo se mi vysvětlit důležitost vytvoření urbanistické vize, směřování města do budoucna, které může předurčit vývoj na několik dekád dopředu. Starosta nedokázal pochopit význam tohoto předstupně územnímu plánu a dále pokračuje klasickým zavedeným způsobem stejně jako mnoha dalších měst.

Projekt je velmi komplexní, jeho realizace by vyžadovala velké množství finančních prostředků a mohla by trvat i desetiletí. Byl bych velice rád, kdyby ukázal jednu z cest, po kterých se můžou města se svým rozvojem vydat. Otevřel mi oči a ukázal provázanost krajiny s městem a člověka s přírodou. Považuji za mimořádně důležité tyto vztahy hýčkat a pracovat na nich.

Ondřej Vojtíšek, FA ČVUT v Praze, Obor a ročník studia:Architektura a urbanismus, absolvent 2012

Foto: Emanuel Vejnar www.MiloviceFoto.cz