16.7.2017 8.18, Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě, Rybářství a rybníkářství, Statistiky a kauzy
Velké vymírání v druhohorách otevřelo cestu k expanzi žab
Nový výzkum prokázal, že současná rozmanitost žab má nejspíš svůj počátek v katastrofě na konci křídy. Píše o tom populárně-vědecký server osel.cz.
O katastrofické povaze vymírání na přelomu křídy a paleocénu před 66 miliony let dnes již téměř nepanují žádné pochyby. Tato událost postihla asi 75 % tehdejších druhů, které jejím následkem zcela vyhynuly. Pro mnohé skupiny organismů ale nová situace vykouzlila také fantastické příležitosti – pokud přežily a byly schopny se adaptovat, měly na výběr široké spektrum ekologických nik k obsazení. Kromě savců, ptáků a některých dalších skupin obratlovců využili této šance i bezocasí obojživelníci. Žáby vznikly již na počátku druhohor, v podstatě ve stejné době jako dinosauři, takže na konci křídy rozhodně nešlo o žádnou zbrusu novou skupinu. Přesto to podle nového výzkumu bylo právě až před 66 miliony let, kdy se náhle zjevuje ohromná biodiverzita žab a kdy se takřka ve stejnou dobu poprvé objevují přímí předkové až 88 % všech dnešních žabích druhů! Dříve se přitom předpokládalo, že jejich původ je mnohem staršího data a sahá až kamsi do mnohem dávnějších dob. Nová studie v periodiku Proceedings of the National Academy of Sciences dokládá, že teprve velké vymírání z konce křídy skutečně umožnilo žábám původně z oblastí Gondwany explozivně se rozvíjet a vytvořit úžasné formy, které známe například ze současných tropických pralesů (ale i z našich lesů, potoků a strání). Vždyť žáby představují téměř 90 % všech současných obojživelníků. Jak tedy k tomuto závěru vědci dospěli? Samozřejmě prostřednictvím fylogenomiky.
Nepochybně jde také o důkaz katastrofické povahy impaktu planetky nebo komety, která před 66,0 miliony let dopadla do oblasti dnešního Mexického zálivu. Nástup žabí biodiverzity je totiž velmi prudký a jeví tendenci k zaplnění drastickým způsobem uprázdněných nik. Pro badatele bylo velkým překvapením, že k rozšíření této velmi početné skupiny s asi 6775 popsanými recentními druhy došlo tak náhle. Autoři studie využili sedmkrát větší soubor dat, než měl k dispozici kdokoliv předtím a porovnali vzorky 95 jaderných genů 156 žabích druhů, přičemž vytvořili vývojový strom reprezentující 44 ze všech 55 známých čeledí žab (včetně časového průběhu jejich evoluce). Tři velké klady žab – Hyloidea („rosničky“), Microhylidae (parosničkovití) a Natatanura podle jejich analýzy vznikly společně na území Afriky, právě v době přelomu křídy a paleocénu. Například na území Severní Ameriky prakticky nepřežily žádné druhy z křídy do kenozoika, evoluce žab tam byla katastrofou doslova „resetována“. To platí třeba i pro všechny stromové druhy žab, které zřejmě vznikly v této kritické době. Zmíněný výzkum je další podstatnou cihličkou do stavby vědomostí, které o vymírání z konce křídy nyní máme. Má ale nezanedbatelnou implikaci i pro současnost: když žáby dokázaly přežít takové katastrofy, jako byla ta z konce křídy, a dnes se přitom mnoho druhů činností člověka potácí na pokraji úplného vyhubení, co to o naší civilizaci a jejím působení na přírodu vypovídá? Ale to už by bylo na úplně jiné povídání…
Zdroj: www.osel.cz, autor Vladimír Socha (psáno pro Dinosaurusblog a osel.cz, ilustrační foto (jediný český zástupce čeledi rosničkovitých, rosnička zelená (Hyla arborea), autor: A.D.Mihalca, wikipedie, (CC BY-SA 3.0).
16.7.2017 8.18, Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě, Rybářství a rybníkářství, Statistiky a kauzy