Experti z Mendelovy univerzity v Brně dokumentují plastový odpad v krasových jeskyních. V posledních letech ho přibývá a například sáčky omotané kolem krápníků často nejsou žádnou výjimkou.

Nyní se podle Milana Geršla z Ústavu zemědělské, potravinářské a environmentální techniky (AF) MENDELU z výskytu plastu v krasu stává nový fenomén. Nový výzkum je v mnoha ohledech unikátní. Dokumentace znečištění v jeskyních mimo jiné ukazuje na historické i současné zatížení krajiny.

Plastový odpad se do jeskyní dostává především splachem z povrchu. Povrchová voda přitékající na krasovou krajinu se velmi rychle dostává do podzemí. Vždy se jedná o rychlý průtok propastmi, které jsou v tomto případě nazývány ponory nebo propadáními. „Tato voda s sebou přirozeně unáší půdu a sedimenty i organický materiál, jako je lesní hrabanka, větve a v některých případech i rozměrnější kusy různých materiálů. Pokud se na povrchu vyskytuje jakékoliv znečištění, tak ho voda strhne do podzemí, kde se odpad hromadí. V krasu se tedy nejedená o klasické zasakování – infiltraci, které známe z jiných typů krajin, při které je v půdě voda filtrována a čištěna,“ uvedl Geršl.

Vnos odpadu do krasového podzemí v podobě splachů z povrchu není ničím novým. Geršl, který je aktivním speleologem, tento jev pozoruje od 90. let. Dříve byl ale nález sáčku od mléka omotaný kolem krápníku jednoznačně výjimkou a raritou. „Exkurze se takovému nálezu zpravidla usmály. Před několika lety jsem si ale uvědomil, že tato výjimka se změnila na standard. Zatím nikoho nenapadlo tyto nálezy zdokumentovat a zhodnotit. Doteď jsme se my i kolegové z jiných výzkumných organizací soustředili především na analytické hodnocení kontaminantů způsobované například zemědělskou činností nebo osídlením,“ uvedl Geršl.

Podle něj jsou už nyní získané poznatky zcela unikátní a podobné šetření nemá v českých poměrech ani v zahraničí obdoby.  V některých případech musí odborníci až na dno jeskyně slanit za pomoci speleologické lanové techniky. Spolupracují proto s Českou speleologickou společností.

Krápníková výzdoba ve většině jeskyní vytváří dech beroucí pohledy v očích speleologů i ostatních návštěvníků. Společně se sedimenty a vším, co se v jeskyni nachází, je řazena mezi jeskynní výplně, tzv. speleotémy. Význam speleotém je však pro moderní vědu hlubší. „Jedny z nejlepších záznamů toho, co se dělo během několika posledních dob ledových, ale i v nedávné minulosti nalézáme právě v přírůstkových zónách krápníků i v usazených sedimentech, které jsou do jeskyně přinášeny z povrchu. Pomocí geochemických analýz tak můžeme získat informace o panujících prehistorických teplotách atmosféry, složení atmosférických srážek nebo pomocí analýz pylových zrn uložených v krápnících i o složení rostlinných společenstev v daném krasovém území. Jedná se o záznamy, jejichž informaci lze lze promítnout i do prostředí na povrchu. Geochemický záznam je o to cennější, že na povrchu často již dlouhá tisíciletí není obdobný záznam dostupný,“ uvedl Geršl.

Materiál uložený v jeskyni je ochráněn před vlivy okolí, před erozí, takže je zde vlastně konzervován a zpětně vydává svědectví o děních na povrchu často i před tisící lety. „Dokumentace znečištění v jeskyních pak ukazuje na historické i současné zatížení krajiny,“ dodal Geršl.

Zdroj a dokumentární foto: MENDELU