Trnovník akát, listnatá dřevina původem ze severní Ameriky, obývá českou krajinu pravděpodobně již více než 300 let a je v Evropě nejčastěji využívanou nepůvodní dřevinou. Zároveň je ale řazen mezi 100 nejinvazivnějších zde nepůvodních druhů a řadí se mezi 40 nejinvazivnějších krytosemenných dřevin na světě.

Jak přitom podotýká Marta Čížková z Lesnického informačního centra Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM), obezřetný přístup k akátu je tedy podle odborníků na místě. Díky okrasnému vzhledu a voňavým květům byl akát nejprve vysazován v parcích nebo kolem cest. Jeho květy jsou atraktivní také pro včely. Později se začal využívat také pro zalesňování. V současné době zaujímá na území České republiky přibližně 14 tisíc hektarů, což odpovídá cca 0,52 procenta porostní plochy u nás. Odborníci z České zemědělské univerzity v Praze, Fakulty lesnické a dřevařské, v čele s docentem Ivanem Kunešem shrnuli poznatky o trnovníku akátu a jeho roli ve středoevropském a českém prostoru. Rešeršní studii publikovali v češtině v recenzovaném vědeckém časopisu Zprávy lesnického výzkumu, vydávaném VÚLHM.

V současnosti je akát kromě své domoviny přítomný ve většině evropských zemí, kde zaujímá porostní plochu cca 2,3 milionu hektarů. V Evropě je nejvíce zastoupený v  Maďarsku, kde mají jeho porosty rozlohu cca 465 tisíc hektarů. Akát byl v českých zemích často vysazován na strmých svazích kolem řek a opuštěných pastvinách. Měl zde zabránit erozi a regenerovat mělké narušené půdy. Příkladem mohou být akátové porosty ve středním a dolním Povltaví. V Praze a jejím okolí měly akátové porosty rovněž zvýšit estetickou hodnotu krajiny.

Bylo to zřejmě právě lesnické využití akátu, které postupně vedlo ve větší míře k situacím, kdy se akát začal spontánně šířit a obsazovat stanoviště v okolí svých porostů. Akát nezřídka vytváří souvislejší skupiny, z nichž vytlačuje některé domácí druhy v podúrovni nebo v podrostu. Nové lesnické výsadby akátu se proto v Česku v současnosti neprovádějí. „V podmínkách střední Evropy jsou akátem nejvíce ohroženy teplomilné trávníky, písčiny, křoviny a azonální lesy, jako jsou např. zakrslé doubravy nebo reliktní bory. Na mechanicky narušené, holé půdě nebo na požářištích se mohou prosadit semenáčky, které jsou ale značně citlivé na zástin. K postupnému šíření akátu může přispět i systematicky uplatňovaný výmladkový způsob hospodaření v  lesích (nízký les), který se týká jiných cílových druhů dřevin,“ uvádějí autoři studie.

Mezi přednosti a přínosy trnovníku akátu patří mimo jiné rychlý růst, schopnost poutat vzdušný dusík, vysoká hustota dřeva a jeho dobrá použitelnost pro zpracování na vlákninu/dřevovinu, odolnost proti chorobám a škůdcům, schopnost růstu na chudých stanovištích, odolnost vůči znečištění ovzduší, suchu a vysokým teplotám, světlomilnost, produkce nektaru (význam pro včelaře). Dřevo je také značně výhřevné.

Akát je velmi tolerantní dřevina, vhodná pro městskou zeleň. Zatímco v přirozených společenstvech akát mívá na biodiverzitu neblahý vliv, v industriální krajině či v městském prostředí může k biodiverzitě naopak za určitých situací přispívat. To platí samozřejmě za předpokladu, že tato specifická společenstva nejsou v blízkém kontaktu s cennými původními přirozenými biotopy, které jsou vůči expanzi akátu zranitelné.

Akát může být využit pro rekultivaci degradovaných biotopů na územích po těžbě nerostných surovin, a to často na klimaticky a půdně značně exponovaných stanovištích. Na těchto územích může akát zajišťovat postupnou melioraci a současně zprostředkovat opětovné zapojení těchto území do hospodářského využití, například pro produkci biomasy k energetickému využití. Akát je významná medonosná dřevina, která v některých zemích výrazně přispívá k produkci a exportu vysoce kvalitního medu a využití nalézá rovněž v lékařství.

„Z  výše uvedeného rozboru vyplývá, že roli, kterou akát v České republice i v Evropě sehrává, nelze vnímat jednostranně. Podobně jako u ohně i v případě akátu platí, že „je dobrým sluhou a zlým pánem“. Pokud se dostane do kontaktu s některými cennými původními společenstvy, je na místě zastavit šíření akátu a postupně jej nahradit stanovištně vhodnými původními dřevinami, což nebývá lehký úkol. Určitě proto nelze doporučit výsadbu akátu ani na běžných stanovištích, kde není možné eliminovat jeho invazivnost. Naproti tomu v městské, industriální a intenzivně využívané zemědělské krajině mohou akáty za určitých okolností přispívat ke zvýšení její diverzity, biologické i estetické hodnoty (remízky, porostní skupinky s akátem uprostřed polí atd.), případně plnit i produkční funkci,“ shrnují poznatky autoři studie.

Protože tato dřevina může ohrožovat, nebo již ohrožuje, cenná společenstva původních taxonů, musejí podle autorů pod termín „management“ spadat i postupy bránící jeho šíření do okolí, případně vedoucí k jeho likvidaci tam, kde představuje reálnou hrozbu pro cenné přirozené biotopy. Publikovaný článek s názvem „Trnovník akát (Robinia Pseudoacacia) a jeho role ve středoevropské a českém prostoru: review“ je dostupná zde: https://www.vulhm.cz/files/uploads/2020/01/574.pdf

Zdroj a foto (trnovník akát) VÚLHM