Tento nejstarší a jedinečně dochovaný vodní mlýn v Čechách najdete nedaleko od Strakonic, v areálu obce Hoslovice. Cesta k němu, zhruba kilometr dlouhá, je možná jen pěšky, zaparkovat lze ale na parkovišti pro návštěvníky v Hoslovicích.

Fotoreportáž z návštěvy mlýna si je možné prohlédnout na facebookové verzi portálu Naše voda. Areál unikátního Hoslovického mlýna, který spravuje Muzeum středního Pootaví Strakonice, tvoří původní mlýnice s obytnou částí, chlévy s kolnou a stodola, všechny kryté došky, roubené či zděné ze smíšeného zdiva. Patří k němu také rybníček s náhonem, sad a louky.

Obytný dům s mlýnicí je patrové stavení téměř čtvercového půdorysu, široká valbová střecha je krytá došky. Obvodové konstrukce jsou zděné kamenné, obytná část, patrové komory a šalanda sroubeny z mírně přitesaných trámů. Stropy jsou povalové, v mlýnici je strop ze širokých fošen. Ze vstupní síně je přístup do čtyř prostor. Černá kuchyně je přizpůsobena otopnému systému se sporákem, který s pecí vévodí sousední světnici, v níž se dochovalo vybavení z 20. let minulého století a dřevěná podlaha ze širokých prken. Další skladový prostor má povalový strop a podlahu z udusané hlíny. Mlýnice v levé části se zachovala se vším pomocným vybavením a používaným nářadím. Unikátně je zde k vidění jednoduché české složení s jedním mlýnským kamenem, násypkou a ostatními potřebnými součástmi.

Za mlýnem na svahu stojí stodola, jejíž sedlová střecha s bedněnými štíty je opět krytá došky. Obvodové konstrukce jsou částečně kamenné a částečně roubené, za stodolou se dochovala konstrukce žentouru s upraveným pozemkem. Mlýn byl poháněn vodou, přiváděnou vantroky z malého rybníka. Toto zachovalé vodní dílo zajišťované příkrým náspem a hrází se nachází bezprostředně nad budovou mlýna. Náhon je asi 150 metrů dlouhý a začíná nad malým jezem u potoka.

Vzhledem ke středověkému původu vsi Hoslovice (podle písemných zmínek již existovala v roce 1352) mlýn v místě stával již v této době. První písemně doložená zpráva je z Berní ruly z roku 1654. V ní je uvedeno, že zde byl „mlýn o jednom kole a 16 strychů pole“ a osedlým byl Tomáš Mlynář. Tuto dataci potvrzuje dendrochronologický průzkum. Stromy, použité v konstrukci stropu sýpky, byly pokáceny v letech 1568 až 1569. Je tedy nepochybné, že mlýn stával v tomto místě již před více než čtyřmi sty lety.

Zmínka o mlýnu o jednom kole se objevuje později ještě v Tereziánském katastru z roku 1748 a ve sčítání lidu v roce 1905. Mlýn byl stále v provozu až do roku 1982. Vyjimečné zachování i provozování tohoto archaického mlýna způsobila politická situace v České republice po roce 1948, kdy se utiskovaná rodina mlynářů Harantů uzavřela od veřejného života a lpěla na tradicích. Bratři Harantovi směli v posledních desetiletích mlýn provozovat jen pro rodinné potřeby a ještě koncem 70. let osadili nový hřídel mlýnského kola. Harantové odmítli veškerý technický pokrok, a proto poslední dochovanou technickou úpravou je žentour za stodolou. V areálu zakonzervovali tradiční venkovský způsob života – není zavedena elektřina, chybí sociální zařízení a obytné místnosti tvoří malou část budovy. Díky tomu je mlýn včetně dalších staveb a pozemků v autentickém stavu tak, jak jej znali obyvatelé Hoslovic a okolí po staletí.

Zdroj: www.muzeum-strakonice.cz, redakčně kráceno