Nastávající zimní období již zřejmě mnoho možností k procházkám a výletům za vodou neposkytne, ještě v průběhu minulého měsíce bylo ale možná absolvovat například naučnou stezku Bílá Opava. Reportáž z návštěvy přináší facebooková verze portálu Naše voda.

Naučná stezka Bílá Opava prochází po mnoha mostcích, schodištích a lávkách po březích Bílé Opavy – nejkrásnější horské bystřiny Jeseníků. Kromě několika vodopádů, četných kaskád a peřejí, skalních útvarů a romantických zákoutí smrkového pralesa vám naučná stezka Bílá Opava na sedmi informačních tabulích nabízí i základní informace o přírodě této jedinečné rezervace. Stezka byla založena roku 1963, její délka je 10,5 kilometru a její součástí, jako nejnižší bod stezky, je také známá Karlova Studánka.

Na utváření koryta a údolí Bílé Opavy se podílela v posledních tisíciletích především voda, sníh a led. Nesourodost zdejších hornin, jejich nepravidelné vrásnění i odlišná schopnost zvětrávání a odolávání vodní erozi však způsobila, že celé údolí a hlavně samotné jeho dno bylo vyhloubeno značné nerovnoměrně. Tím vznikly nejen peřeje, hluboké tůně a skalní výchozy, ale právě i vodopády. Největší vodopád Bílé Opavy je vysoký 7,9 metru. Bystřina tímto vodopádem a navazujícími peřejemi překonává na úseku 40 metrů výškový rozdíl 16,4 metru. Přepadová hrana vodopádu a skalní stěny na protějším levém břehu jsou tvořeny pradědskou rulou – kompaktní drobně zrnitou přeměněnou horninou, která je bystřinou postupně erodována.

Na ohlazených rulových plotnách pod vodopádem jsou patrné obří hrnce, známé například z krkonošské Mumlavy, šumavské Vydry i odjinud, v Jeseníkách však zcela ojedinělé. Tyto zajímavé prohlubně o průměru až několika decimetrů a hloubce několika centimetrů vznikaly po staletí vířivým pohybem vody a vodou unášených částic hornin.

Zachovalé přírodní hodnoty rezervace Bílá Opava jsou přísně chráněny a zpřístupněny jen touto naučnou stezkou. Dřevěné mosty, lávky a schodiště umožňuje průchod údolím tak, aby břehy bystřiny, okolí vodopádů a celá příroda rezervace byla co nejméně poškozena. Vlhkou půdu na strmých a skalnatých svazích lze snadno narušit a poškozená místa se zacelují jen velmi obtížně a pomalu.

Naše voda, ilustrační foto Naše voda – Štěpán Havel