Stav hladiny spodních vod i vydatnost pramenů a vodních toků byly v závěru loňského roku v celé České republice normální až mírně nadnormální. K posílení spodní vody značně přispěje také zásoba uchovaná ve sněhové pokrývce, která se bude při tání postupně uvolňovat.

Jak přitom dnes upozornil ředitel Těžební unie České republiky (TU ČR) František Janáč, přívaly vody při tání i vyšší hladina spodních vod se významně projevuje také v lomech při těžbě nerostných surovin. Těžaři jsou ale na ochranu vod trvale připraveni a poradí si i s jejím větším množstvím. Do krajiny ji pak vrací zpět v maximální kvalitě. Mýtus, že těžba vodní zdroje ohrožuje, však žije dál.

Těžební společnosti disponují moderní technologií úpravy vod, pro které není žádný problém ani zpracování většího množství vody, které v krajině v současné době je. Voda, která se z předpolí lomů i ze samotných lomů čerpá, prochází úpravou a navrací se zpět do krajiny. Pro těžební společnosti je vedle samotné těžby nerostných surovin zachování vody v krajině jednou z priorit.

„Kritici těžby obvykle jednostranně poukazují zejména na údajné riziko těžební činnosti, která může podle jejich názoru negativně ovlivnit vodní zdroje. Často tak bohužel činí, aniž by měli detailní znalosti o tom, jak celý proces těžby probíhá. Samotní těžaři mají zájem na tom, aby proces těžby měl co nejmenší dopad na životní prostředí, a uvědomují si vzácnost a potřebnost nejen nerostných surovin, ale i vodních zdrojů, které se snaží maximálně chránit,“ uvedl Janáč. Upozorňuje také na fakt, že hrozba znečištění vod těžaři je několikanásobně menší než například průmyslovými objekty, které zpracovávají chemické látky. „Několikrát za rok dochází k haváriím v průmyslových objektech, které mají mnohem širší dopad na životní prostředí a především na znečištění vod. Přesto je těžba jejími odpůrci s ohrožením vod stále spojována,“ vysvětluje František Janáč.

Podle těžařů sdružených v Těžební unii je klíčové najít rovnováhu mezi vzrůstající potřebou surovin např. pro stavebnictví, a tedy potřebou tyto suroviny těžit, a často iracionálními požadavky aktivistů a odpůrců těžby. „Pokračování těžby je v některých lokalitách čím dál častěji blokováno pouze na základě neznalosti či negativních emocí a strašení veřejnosti mimo jiné ohrožením vodních zdrojů. Těžaři se přitom snaží o maximální ochranu vody i krajiny, kde se nerostné suroviny těží. Jsou navíc pod přísným dozorem státních orgánů a vázáni předpisy,“ říká Josef Buvalič z firmy LB MINERALS, s.r.o., která se zabývá těžbou surovin pro stavebnictví.

Právě větší objem stavebních investic by měl v současné době podle jednoho z vládních plánů vyvést Českou republiku z ekonomické krize, která provází koronavirou pandemii. Bez dostatečného množství stavebního materiálu závislého na těžbě nerostných surovin to ale není možné.  „Zajistit dostatek stavebních surovin není samozřejmostí, jak si mnohdy lidé myslí, a rozhodně se to neděje na úkor nenapravitelného poškození přírody. Obecně lze říci, že suroviny jsou získávány ve veřejném zájmu a naší snahou je, abychom je těžili co nejšetrněji, a to jak ve vztahu k životnímu prostředí, tak také s důrazem na efektivitu těžby. Chceme umožnit jejich využívání i budoucím generacím stejně tak, jako jim chceme uchovat kvalitní vodní zdroje,“ uzavírá Josef Buvalič.

Bezpochyby je možno konstatovat, že tam, kde dochází k těžbě nerostů, dochází ke změně krajinného rázu. Těžba zde probíhá i po několik dekád, v celém jejím průběhu i při následné rekultivaci však musí těžební společnosti dbát přísných zákonů. Příkladem dobré praxe jsou i rekultivace hnědouhelných lomů na severu Čech, které dlouhodobě patří k nejlepším v Evropě a krajinu po těžbě vrací zpět do užívání často v mnohem lepším stavu, než byla před samotnou těžbou. Na rekultivovaných plochách tak vznikají vodní prvky či funkční biotopy plné života. „Budoucí ekologická hodnota těžebních území je díky rekultivacím mnohem vyšší, než měla krajina před těžbou,“ uvedl biolog Pavel Jaroš, který dohlíží na těžební společnosti, aby dodržovaly zákonem dané podmínky ochrany přírody.

Zdroj: TU ČR, ilustrační foto (lom Homolák) Naše voda – Nina Havlová