Technologie obnovitelné energie potřebují spoustu cenných kovů. Klasická těžba ale dost zatěžuje životní prostředí. Získávání kovů z horkých slaných roztoků pod sopkami by mělo být levnější a šetrnější, v neposlední řadě i kvůli možnosti využití geotermální energie. Budeme vrtat do aktivních vulkánů?

Dnešní svět sice zvolna přechází na obnovitelné zdroje energie, ale není to snadné. Jednou z komplikací je, že rozvoj potřebných technologií zvyšuje poptávku po cenných kovech, které je nutné nějak získat. Solární články, větrné turbíny a systémy pro ukládání velkého množství energie potřebují kovy jako je měď, zlato či lithium. Současná těžba není zrovna moc šetrná vůči životnímu prostředí. Spolyká hodně energie a vytváří množství odpadů a emisí. Jsou ale i jiné možnosti.

Jon Blundy z britské Oxford University a jeho kolegové nabízejí pozoruhodnou metodu těžby cenných kovů na atraktivních místech – ze zřídel horké slané vody, která se nacházejí pod vulkány. Jako vedlejší produkt a bonus by taková těžba přinesla geotermální energii. Oxfordský tým se zaměřil na zdroj kovů, který jsme doposud nevyužívali. Mnoho nalezišť kovů, které v současnosti těžíme, jsou vlastně pozůstatkem dávné vulkanické aktivity. Blundy a spol. se rozhodli těžit kovy na místech, kde je vulkanická aktivita stále ještě živá a kde se kovy nacházejí v podobě roztoků.

Jak říká Blundy, aktivní vulkány pumpují do atmosféry značné množství cenných kovů. Část těchto kovů se přitom nedostane až na povrch a do vzduchu, ale zůstává polapena v roztocích, které se nacházejí v horkých horninách, v hloubce kolem 2 kilometrů pod vulkánem. „Zelená“ těžba z těchto nalezišť by mohla přinést miliony tun mědi a zajímavá množství zlata, zinku, stříbra, lithia a dalších. Získávání kovů z horkých slaných zřídel by mělo být levnější než klasické zpracování hornin. Prostředí by taková těžba zatěžovala mnohem menším množstvím odpadu a nižší spotřebou energie. Výhodou by bylo možné využití geotermální energie, která je na takových místech snadno dostupná.

Blundyho tým ověřil, že takové horké slané prameny, obsahující množství kovů, opravdu existují. Vrtali pod sopkami v Japonsku, Itálii, Indonésii a Mexiku a využili data z dalších geofyzikálních průzkumů. Nakonec dospěli k závěru, že se zásoby cenných kovů nacházejí prakticky pod každým aktivním či spícím vulkánem.

„Zelená“ těžba z vulkánů nebude úplně jednoduchá. Slané roztoky pod vulkány jsou žíravé a mohou dosahovat teplot kolem 450 °C. Jejich zpracování bude vyžadovat nové technologie. Určitý problém je v tom, že vrtání do aktivní sopky by s velmi malou pravděpodobností mohlo spustit erupci. Podle Blundyho by se sice mělo vrtat v bezpečných místech nad magmatickým krbem, ale sopkám zase tak dobře nerozumíme a pod zem moc nevidíme. Taková rizika bude nutné pečlivě zvážit.

Badatelé odhadují, že by doly na vulkanické horké slané prameny mohly vzniknout tak do 5 až 15 let. Teď hledají vhodné lokality, kde by bylo možné otestovat pilotní experimentální provozy. Když se takové projekty osvědčí, tak by „zelená“ těžba ze sopek mohla dostat zelenou.

Zdroj: www.osel.cz, Literatura: University of Oxford 29. 6. 2021. Open Science 30. 6. 2021., ilustrační foto: Cyrus Read, USGS / Wikimedia Commons