Podle studie Vysoké školy chemicko-technologické, kterou si zadalo Ministerstvo životního prostředí (MŽP), je pro nákupy z pohledu životního prostředí nejlepší opakovaně použitelná taška z polyesteru. Informovalo o tom dnes tiskové oddělení MŽP.
Typická česká rodina si každý týden odnese z obchodu s potravinami přes 11 kilogramů těžký nákup. To přepočteno na rok znamená téměř 500 kilogramů pečiva, zeleniny, ovoce, nápojů a dalšího zboží, což je pořádná hromada k odnesení. Špatnou volbou pro odnos jsou jednorázové plastové tašky, které unesou relativně malou váhu, tj. zhruba čtyři kilogramy, a proto jich je potřeba víc. Naopak tašky, které se vyrábí proto, aby dlouho sloužily, jsou z pevnějšího materiálu. U nich se počítá s tím, že více a opakovaně unesou. Jaká taška je nejvhodnější z hlediska dopadu na životní prostředí během celého svého životního cyklu zjišťovala studie „Porovnání environmentálních dopadů odnosných tašek z různých materiálů metodou posuzování životního cyklu – LCA,“ kterou pro MŽP vypracovala Fakulta technologie ochrany prostředí VŠCHT.

Studie se zaměřila na šest druhů tašek: z lehkého plastu (HDPE), z pevného plastu (LDPE), papírovou tašku s páskovým uchem, textilní polyesterovou tašku (PES/PET) a dvě varianty textilní tašky, tedy z obyčejné a také z organické bavlny. Vítězem se stala polyesterová taška, která se podle stanovených pravidel testu požívala jeden rok. Je logické, že jednorázové tašky dopadly hůře než ty, které se používají opakovaně. Nicméně ani opakované používání jednorázových tašek zásadně situaci nemění. Aby se jejich dopady na životní prostředí vyrovnaly těm, které zanechává vítězná PES taška, musela by se papírová taška použít nejméně pětkrát, stejně tak i taška z pevného plastu, a taška z lehkého plastu dokonce dvacetkrát a více. Zkoumání životního cyklu překvapivě ukázalo, že „bavlněná taška má vyšší environmentální dopady než taška polyesterová a to i v případě, že je vyrobena z organické bavlny,“ potvrzuje ve studii Vladimír Kočí z Fakulty technologie ochrany prostředí VŠCHT. Hlavním důvodem jsou škody, které vznikají ve fázi pěstování bavlny a podepisují se na emisích do ovzduší, vyšší spotřebě vody, přeměně krajiny nebo vlivu na ozónovu vrstvu. Stejně tak by se papírová taška vyrovnala dopadům PES tašky až ve chvíli, kdy by papírová vlákna z této tašky prošla sedmi cykly recyklace, což je zřejmě technologicky nemožné. U jednorázových tašek z lehkého i pevného plastu, ale také z papíru, studie ukázala, že mají horší dopad na životní prostředí než bavlněné tašky. A to bez ohledu na to, zda jejich životní cyklus skončil na skládce nebo v rámci energetického využití.

MŽP, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová