Díky využití hydroenergetického potenciálu vody v malých vodních elektrárnách a využití zbytkového plynu v kogeneračních jednotkách nevznikne při činnosti společnosti Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava (SmVaK) ročně téměř 5 500 ekvivalentních tun CO2.

Připomíná to mluvčí SmVaK Marek Síbrt s tím, že společnost se rozhodla komplexně analyzovat, jakým způsobem ovlivňuje její činnost okolní životní prostředí z hlediska emisí skleníkových plynů. Proto v souladu s normou ČSN ISO 14064-1 detailně popsala svou uhlíkovou stopu a nadále chce pokračovat v aktivitách vedoucích k jejímu snižování.

„Pro výpočet uhlíkové stopy společnosti byla zpracována metodika, jejíž správnost a úplnost byla ověřena nezávislou auditorskou společností TÜV SÜD Czech s.r.o. Současně byl ověřen i výpočet uhlíkové stopy společnosti za období roku 2014, který byl zvolen za referenční rok. Bude tedy sloužit pro porovnání vývoje uhlíkové stopy naší společnosti v dalších letech,“ říká manažerka kvality SmVaK Martina Javorková. Skleníkovými plyny, jejichž zdroje byly u společnosti identifikovány, jsou oxid uhličitý (CO2), metan (CH4) a oxid dusný (N2O). Ty jsou souhrnně vyjadřovány ve formě ekvivalentního množství oxidu uhličitého podle mezinárodně uznávaného vzorce.

Celková uhlíková stopa společnosti se sleduje ve třech skupinách. První z nich s názvem SCOPE  1 tvoří přímé emise v souvislosti se spotřebou pohonných hmot, zemního plynu, koksu a lehkých topných olejů, dále celkový rozptýlený metan při procesu čištění odpadních vod a emise oxidu dusného z biologických reaktorů čistíren odpadních vod.

Druhou skupinu (SCOPE 2) tvoří emise související s nakoupenou elektrickou energií a teplem. Poslední skupinou (SCOPE 3) jsou emise související se spotřebou chemických látek, s dopravou kalů zajišťovanou externími dopravci a dále emise oxidu dusného z již vyčištěných odpadních vod. V rámci této skupiny jsou zahrnuty také emise pocházející z činností dodávaných externími dodavateli.
„V roce 2014 se na celkové uhlíkové stopě nejvýrazněji podílela nakoupená elektrická energie, na kterou připadla téměř polovina vypuštěných emisí, čtvrtina měla příčinu v rozpuštěném metanu, v šesti procentech jde o spotřebu pohonných hmot. Další faktory mají výrazně menší podíl,“ konkretizuje výsledky Javorková.

Analýza reflektovala aktivity společnosti SmVaK v oblasti výroby elektrické energii využitím hydroenergetického potenciálu vody, případně kogeneračních jednotek v areálech čistíren odpadních vod. Zahrnuta byla také výroba tepla z bioplynu vznikajícího v rámci kalového hospodářství v areálech čistíren odpadních vod. „Díky tomu, že naše společnosti provozuje sedm malých vodních elektráren, nevzniklo v roce 2014 téměř 1 884 tun CO2, díky výrobě elektřiny v kogeneračních jednotkách nevzniklo 2 161,6 tun CO2. Využitím bioplynu pro výrobu tepla jsme nemuseli do ovzduší vypustit 1 428,3 tun CO2. Ukazuje se, že naše aktivity v této oblasti mají smysl, a chceme je rozvíjet i nadále,“ vysvětluje generální ředitel společnosti Anatol Pšenička.

V současnosti jsou vytipována tři místa, kde by výstavba malé vodní elektrárny mohla dávat vzhledem k průtoku a spádu vody ekonomický smysl s finanční návratností do pěti let. Tam letos proběhnou detailnější ekonomicko-technické studie a podle výsledků bude naplánována případná realizaci v dalších letech.

Naše voda, ilustrační foto Naše voda (elektrárna Mělník)