V ČR se podle předsedy Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK ČR) Františka Baráka daří opravovat jen velké vodovody. Rozhovor s ním na uvedené téma přinesl Brněnský deník.

* Jaká je nyní situace?

Reálná roční potřeba financování vodárenských sítí a technologií v ČR odpovídá zhruba 60leté životnosti tohoto majetku. Ve finančním vyjádření to je potřeba zhruba 17 miliard korun ročně. Skutečné investice jsou na úrovni osmi až devíti miliard korun ročně. Z toho je zřejmé, že evropské dotace ve výši pět miliard korun do českého vodárenství jsou z dlouhodobého hlediska málo významné.

* Kde je to nejhorší?

Obecně platí, že tam, kde je cena vodného a stočného nad 75 korunami za kubík, se daří vlastníkům zajistit obnovu a provozuschopnost vodárenských sítí. Společnosti nebo města investovaly ve velkých aglomeracích do obnovy vodovodů a kanalizací v uplynulých patnácti letech stovky miliard korun, mnohdy i za přispění státních dotací. Ve velkých městech a v jejich sousedství jsou sítě v dobrém stavu. Naopak v malých obcích, které nejsou provozovány velkými společnostmi a kde je cena vody nízká a nevytváří zdroje na obnovu, jsou sítě v bídném stavu.

*Stát zvažuje, že po vzoru Energetického regulačního úřadu zřídí také úřad pro dohled nad cenami vody. Vy jste skeptičtí. Proč?

V ČR je ve vodárenství přeregulováno. Regulují vlastníci sítí – města a obce, regulují kraje, ministerstvo zemědělství, ministerstvo životního prostředí, ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo financí. Regulace vodárenství přece není jenom dohled nad cenami, ty ostatně stanovují města a obce a kontroluje ministerstvo financí. Výsledkem regulace musí být kvalitní dodávky pitné vody a její následné odkanalizování a vyčištění. K tomu musí být splněny dva základní předpoklady: dostatečné zdroje povrchové a podzemní vody (o toto se musí postarat stát) a kvalitní vodárenská infrastruktura (to musí zajistit vlastníci vodárenského majetku).

* Co samotná voda?

Potřebujeme bezpečné a vydatné zdroje. Potřebujeme nové přehrady, které zadrží srážky, dokážou dotovat zdroje podzemní vody a zvětší kapacitu povrchových zdrojů. Potřebujeme dlouhodobou vodohospodářskou strategii, konec betonových a asfaltových ploch, rozumné zemědělské osevní plány, omezení řepky, která má značné nároky na vodu, a potřebujeme i lesní hospodářství s výsadbou listnatých stromů, které zadrží vodu v přírodě.

Zdroj: Brněnský deník, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová