Navržená úprava stavebního zákona nepovede k masivnímu kácení zeleně ve městech, jak tvrdí ekologičtí aktivisté. Zdůrazňuje to ve svém stanovisku k novele Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK ČR).

Uvedená novela podle SOVAK ČR pouze zrovnoprávňuje vodohospodářskou infrastrukturu (VHI) s ostatními síťovími odvětvími ve věci povolování odstranění dřevin bránící opravám infrastruktury. VHI byla jediná infrastruktura, kde bylo třeba před pokácením žádat orgán ochrany přírody o povolení. Ostatní síťaři pouze oznamovali ve lhůtě 15 dní předem, že se tak stane.

Argumenty SOVAK ČR pro zákonodárce shrnuje následující stanovisko této organizace, jejíž členové zásobují 9 milionů občanů ČR pitnou vodou a kteří se podílí na čištění 99 procent odpadních vod:

Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče, členky a členové Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky,

dovolujeme si Vás oslovit v souvislosti s projednáváním novely stavebního zákona ve znění komplexního pozměňovacího návrhu Hospodářského výboru ke sněmovnímu tisku 67 (ST67/10), resp. ve věci pozměňovacích návrhů týkajících § 8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny (č. 1246 a 1262). Věřím, že budete souhlasit s tvrzením, že zajištění bezpečného provozu vodohospodářské infrastruktury je základním stavebním kamenem fungování celé společnosti. Navrhovaná změna má za cíl srovnat podmínky provozování vodovodů a kanalizací s ostatními síťovými odvětvími. Odpůrci tohoto logického kroku používají záměrně nebo z neznalosti zcela zavádějící informace, z kterých dovozují, že uvedená změna povede k masivnímu odstraňování mimolesní zeleně. V této souvislosti musíme připomenout fakt, že více než 90 % vodohospodářské infrastruktury v České republice vlastní města a obce a rozhodně není jejich zájmem snižovat množství zeleně. Daná změna má napomoci efektivnějšímu řešení hrozby havárií a případnému ohrožení životního prostředí kontaminací splaškovými vodami či zdraví lidí a jejich zásobování pitnou vodou.

Ze samotné textace odůvodnění pozměňovacích návrhů lze dovodit, že pravděpodobně došlo k nepochopení celého problému, a proto si dovolujeme doplnit tuto změnu o další informace:

– 1.            Ze stávajícího znění daného ustanovení vyplývá, že sice není třeba povolení (myšleno v tradičním povolujícím řízení) ke kácení dřevin, nicméně tím není odebrána orgánům ochrany přírody kontrolní pravomoc. Kácení z daných důvodů musí být oznámeno písemně nejméně 15 dnů (nyní navrhováno prodloužení na 30 dnů) předem orgánu ochrany přírody, který je může pozastavit, omezit nebo zakázat, pokud odporuje požadavkům na ochranu dřevin. Následně by mělo být zahájeno standardní řízení o vydání povolení ke kácení dřevin. Tímto krokem tedy dochází kromě jiného ke zrychlení řešení problematických situací a dále ke snížení administrativní zátěže úředníků orgánů ochrany přírody.

– 2.            Důvodem odstraňování či údržby dřevin v ochranném pásmu vodohospodářské infrastruktury je obvykle hrozící havarijní stav, který může vést k poškození vodovodu či kanalizace a následně ohrožení životního prostředí nebo dokonce zdraví lidí (při kontaminaci pitné vody ve vodovodu). Dle platné legislativy je navíc v ochranných pásmech vodovodů a kanalizací mimo jiné zakázáno vysazovat trvalé porosty (§ 23 odst. 4 písm. b) zákona o vodovodech a kanalizacích). Tento zákaz je porušován a s ohledem na rozsah sítí není možné jej okamžitě kontrolovat a stromy odstraňovat, ačkoliv každý strom v ochranném pásmu může ohrozit plynulé a bezpečné provozování vodovodu nebo kanalizace prorůstáním kořenů do potrubí. A následně není možné získat povolení k odstranění stromů, pokud s tím nesouhlasí vlastník dotčeného pozemku, což je mnohdy neřešitelné nebo řešitelné s neúměrnými náklady. Současné znění zákona o ochraně přírody a krajiny tedy neumožňuje oboru vodovodů a kanalizací, oproti jiným síťovým odvětvím, tento stav racionálně řešit.

– 3.            Změnou legislativy v žádném případě nedojde k masivnímu kácení, protože provozovatelé a vlastníci jsou si velmi vědomi skutečnosti, že dřeviny jsou důležitým prvkem významné ekologické, krajinotvorné a ochranné funkce. V zastavěném území se navíc dřeviny nachází v ochranném pásmu vodohospodářské infrastruktury jen v případech nižších jednotek procent.

– 4.            Z důvodu maximální úspory finančních prostředků vlastníci a provozovatelé vodohospodářské infrastruktury používají při plánovaných opravách a rekonstrukcích běžně tzv. no-dig (bezvýkopové) technologie, které v principu omezují potřebu kácení zeleně na naprosté minimum. Tento fakt odpůrci navrhovaného řešení také zcela opomíjí.

SOVAK ČR, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová