Kanadští věci podrobili schránku mikroskopické rozsivky podrobnému výzkumu, aby odhalili tajemství struktury, která pomáhá zelené jednobuněčné řase získávat světlo potřebné k fotosyntéze. Píše o tom populárně-vědecký portál Osel.cz.

Rozsivky představují obrovskou skupinu jednobuněčných organismů vznášejících se v koloniích, nebo častěji jako samostatné buňky v téměř všech přírodních vodách, nalezneme je však i na vlhkých půdách. Jednobuněčný fotosyntetizující mikroorganismus patřící k řasám si buduje vlastní krásný mini domeček – uzavřenou dvojdílnou schránku – frustulu – z hydratovaného oxidu křemičitého. Tento materiál známe i z anorganické přírody jako minerál opál.

Živé fotosyntetizující rozsivky tvoří významnou část biomasy planety Země, jsou tedy i jedním z hlavních producentů kyslíku. Vděčíme jim, obrazně řečeno, za každý pátý nádech (zdroj). Nejen to. V procesu metabolismu do organické hmoty zrecyklují doslova gigantické množství uhlíku získaného z oxidu uhličitého.

Tým výzkumníků z montrealské McGillovy univerzity nyní přišel na to, že frustula dokáže vypomoci fotosyntéze zejména při přechodech ze světla do šera téměř deseti procenty zachyceného světla navíc. To by mohlo přispět ke zdokonalení solárních panelů, neboť využití frustul by umožnilo lepší absorpci světla dopadajícího z různých úhlů, což zvýší fotovoltaický výkon zejména v čase, kdy sluneční paprsky nesvítí kolmo. Plné znění rozsáhlého text včetně foto a doprovodných videí najdete na: https://www.osel.cz/12717-studiem-rozsivek-k-vykonnejsim-solarnim-panelum.html, ilustrační foto: diatomit (křemelina) – hornina tvořená schránkami rozsivek, wikipedie