Veřejné slyšení v senátu ČR

V Senátu se 14. června 2019 uskutečnilo veřejné slyšení věnované tématu vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe. Veřejné slyšení bylo iniciováno senátorkou Jitkou Seitlovou. Většina pozvaných řečníků a hostů byla ze strany ekologických odpůrců nebo propagátorů výstavby vysokorychlostní železnice. Tomu odpovídaly i přednesené názory.

Expertům na vodní dopravu a vodní cesty ze zahraničí nebyl na akci umožněn přístup.

Stavba vodního koridoru by podle studie ministerstva dopravy stála přes 585 miliard korun, z toho labská větev více než 300 miliard korun. Centrální komise ministerstva dopravy navrhla pokračovat pouze v přípravách na propojení Dunaje a Odry. Proti jsou nicméně Ústecký, Středočeský a Pardubický kraj, které trvají na zachování labské větvě vodního koridoru. Vodní koridor má dlouhodobou podporu Hospodářské komory ČR, Svazu dopravy, Agrární komory ČR a také odborů. Projekt má ale i řadu odpůrců, především z řad ekologických aktivistů. O další přípravě projektu by měla rozhodnout vláda na podzim.

Několik citací od účastníků a řečníků:

„Chápu protesty ekologických aktivistů, které trvají již od 80. let. Avšak dnes máme na stole projekt jiného střihu než rovné betonové koryto, jak mohl projekt působit za dob minulých. Dnes se vodní koridor Dunaj-Odra-Labe projektuje v maximální míře jako přírodě blízká vodní cesta, která má do vyprahlé krajiny přinést vodu a život. Dnešní setkání vnímám jako příspěvek do diskuse a všechny podněty se budeme snažit uplatnit při další přípravě projektu – zejména nás čeká hodnocení vlivu projektu na životní prostředí. Zcela odmítám názory některých odpůrců, kteří říkají, že je studie proveditelnosti zfalšovaná a že by se měly veškeré přípravy okamžitě zastavit ještě před zahájením hodnocení vlivu na životní prostředí. Asi se obávají, že by se ukázalo že jde skutečně o ekologický projekt. Výsledky studie proveditelnosti, která byla zpracovaná ministerstvem dopravy vítáme, nicméně jsme si vědomi, že je ještě třeba při další přípravě spolupracovat s odborníky na tom, aby byly více zapojeny funkce vodního koridoru jako je vodohospodářství, bezpečnost státu nebo energetika. A je také potřeba si uvědomit že se dnes nebaví o nějaké zcela nové stavbě, ale o dokončení vodního koridoru, který se již více než 100 let buduje a byly již proinvestovány desítky miliard korun zejména na labské vodní cestě,“ říká bývalý ředitel Ředitelství vodních cest ČR a předseda Asociace DOL Jan Skalický.

DOPRAVA

„Bohužel zde zahraniční hosté nedostali možnost prezentovat spolupráci mezi experty na životní prostředí a techniky, dovolím si jejich úspěchy zde prezentovat já. Dnes zde určitě zazní několikrát, že se po vodě nic nevozí, že se vodní cesty nestaví, že klesají přepravy po vodních cest, a že zejména průplav Rýn-Mohan-Dunaj se nevyplatil atd. Skutečnost je propastně jiná: Přepravy na vodě vzrostly za 20 let v EU-28 o 23,5%, což je druhý největší nárůst po silniční dopravě. Vodní cesty se staví, případně radikálně modernizují, a to s vysokou cílenou podporou evropských fondů. Aktuálním příkladem může být francouzský průplav Seina-sever, který propojí pařížskou aglomeraci s evropskou vodocestnou sítí, především se severomořskými přístavy. Množství vodních cest se modernizuje, a to často velmi radikálně. Vzpomínaný průplav Rýn-Mohan-Dunaj má dva hendikepy – jednak nízké mosty, neumožňující efektivní přepravy kontejnerů, jednak nedokončený úsek Dunaje Straubing-Vilshofen, kde jsou na tom jako my s Labem u Děčína. Ale sám průplav má jinou úžasnou funkci, a tou je přeprava vody z Dunaje do deficitní oblasti Norimberku. Dnes je to kolem 120 milionů kubíků za rok, teoretická kapacita je kolem 900 milionů. O tuto schopnost byl průplav během výstavby doplněn na žádost bavorského ministerstva životního prostředí. Navíc se na této stavbě snad poprvé naplno uplatnila tvůrčí spolupráce mezi profesními ekology a techniky, a je to opravdu znát. Podobná kooperace se nedávno uplatnila při modernizaci na Mosele a Sáře, z průplavů například na Středozemním kanálu nebo na francouzském průplavu Seina-sever. O takový tvůrčí přístup bychom měli usilovat všemi silami, nikoli na sebe nevraživě pokřikovat a ukazovat bicepsy. Tím jsme ztratili příliš mnoho cenného času, a bohužel tak zatím nevyužili velmi příznivé evropské dotační podmínky pro vodní cesty. Ale buďme optimisté. Naši dva nejbližší partneři – Slovensko a Polsko – deklarují plnou podporu výstavbě vodního koridoru a investují do vodní dopravy. Skutečně není pravdou, že by se vodní cesty v Evropě nestavěly a vnitrozemská plavba nerozvíjela,“ říká poradce prezidenta republiky Petr Forman.

„Vodní doprava je v rámci Evropy platnou součástí moderní dopravní sítě. Všechny okolní země mají vybudovány vodní cesty a mají plnohodnotné napojení na síť evropských vodních cest. Česká republika trpí handicapem, protože v současné době nedisponuje celoročně splavnou mezinárodní vodní cestou, a to má i důsledky na konkurenceschopnost v dodávkách investičních celků. Proto je napojení ČR na Labe, Odru a Dunaj velice významným počinem, který může po dopravní stránce zlepšit současnou neutěšenou situaci, kdy většina zboží se přepravuje silniční nákladní dopravou. Ani po modernizaci železničních koridorů a výstavbě nových vysokorychlostních tratí nebude železnice schopna převzít většinu převáženého zboží i s ohledem na nekoncepční řízení osobní dopravy na těchto tratích. Vodní doprava je pro železnici partnerem, ne konkurentem. Není proto důvod, aby byly plány na dokončení sítě vodních cest napadány ze strany prosazovatelů vysokorychlostní železnice. Železniční doprava společně s vodní dopravou mohou v budoucnu zajistit, že naše dálniční síť bude ještě vůbec použitelná pro osobní přepravu. Napojení ČR na evropské vodní cesty zajistí levnou a spolehlivou přepravu kusového zboží, energetických zdrojů a dalších komodit v blízké budoucnosti,“ říká dopravní expert z Vysoké školy logistiky v Přerově profesor Václav Cempírek.

VODOHOSPODÁŘSTVÍ

„Současné klimatické extrémy ukazují, že naše země na ně není připravena. Klesají hladiny podzemní vody a stavba nových vodních nádrží jsou opět ve hře. Abychom se připravili na příští kritická léta, nebude stačit jen revitalizovat malé vodní toky nebo mokřady. Je to aktivita nezbytná, ale pro zajištění dostatečných zásob vody bychom neměli zatracovat také výstavbu nových přehrad nebo vodních cest. Vodní koridor Dunaj-Odra-Labe může při správném zapojení do vodohospodářské soustavy plnit významnou úlohu jak při zadržení vody, tak při její distribuci. Jedním z klíčových problémů dnešní české vodohospodářské soustavy je totiž její roztříštěnost. Řada oblastí má vody přebytky, ale nemůže pro svou izolovanost pomoci regionům suchým. Vodní koridor by tento nedostatek odstranil, plnil by funkci nárazníku proti kritickým výkyvům počasí. Z pohledu hydrologie podobné funkce plní průplav Rýn-Mohan-Dunaj a připravuje se výstavba průplavu Seina-sever. Když to jde na Západě, věřím, že i u nás jsme schopni takovouto moderní stavbu realizovat,“ říká hydrogeolog Zbyněk Hrkal z Výzkumného ústavu vodohospodářského T.G. Masaryka.

„Nezanedbatelnou velkou výhodu vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe spatřuji v možnosti převádění vody mezi povodími Dunaje, Moravy, Odry a Labe. Dunaj jako největší Evropská řeka s plochou povodí více než 800 000 km2, s průměrným ročním průtokem ve Vídni kolem 1900 m3/s a s vodním režimem, kdy nejvyšší vodní stavy jsou na jaře a v létě a nejnižší na konci podzimu a v zimě může významně napomoci při omezování důsledků sucha na Jižní a Střední Moravě. Tato zemědělsky velmi produktivní oblast trpí dlouhodobým suchem a dnes zde neexistují prakticky žádné vodní rezervy. Proto případné čerpání vody z Dunaje do vodního koridoru, který jednoznačně funguje jako víceúčelové vodohospodářské dílo umožní kromě zadržování a transferu vody pro zemědělské i další využití také vodní dopravu, energetiku a rekreaci. Podobné stavby se intenzivně připravují i v dalších zemích Evropy. Příkladem může být Francie s průplavem Seina-sever, či SRN s bavorským průplavem Rýn-Mohan-Dunaj mezi Bambergem a Kelheimem,“ říká profesor Svatopluk Matula, vedoucí Katedry vodních zdrojů České zemědělské univerzity v Praze.

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

 „Vodní cesty po svém zprovoznění minimálně narušují krajinu a přírodu oproti dálničním stavbám a významným železničním koridorům. Při výstavbě vodního koridoru bych osobně přivítal větší spolupráci techniků a odborníků z oblasti ekologie a ochrany životního prostředí, aby došlo k minimálnímu narušení krajiny a přírody, a naopak byly vytvořeny optimální podmínky jejího následného rozvoje. Právě vybudování a následný dlouhodobý provoz tohoto typu vodního díla přinese do krajiny určitou stabilitu přírodních podmínek – díky vodní cestě ustálenější hladinu spodní vody – a právě stabilnější podmínky jsou základem rozvoje daného ekosystému, ať se jedná o mokřady či lužní lesy, kterým může vodní cesta prospět. Vodní koridor bude zabírat ze 70 % zemědělsky intenzivně využívané pozemky, které se přemění na vodní plochy s doprovodnými pobřežními zónami a stromovým doprovodem, čímž vodní cesta přispěje k přinesení přírodě blízkých biotopů do civilizované krajiny. To bude mít také blahodárný účinek na mikroklima a odpar z vodní cesty přispěje k obnově tzv. malého koloběhu,“ uvedl profesor Miloslav Šlezingr z Ústavu inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny Mendelovy univerzity v Brně.

ZEMĚDĚLSTVÍ

„Pro zemědělství bude velmi důležité, aby se stát naplno věnoval přípravě na blížící se kritické období, kdy nejenom že budou srážky nerovnoměrně rozloženy, ale budou se ještě více střídat extrémní výkyvy počasí – velká sucha s povodněmi. Zejména na Jižní Moravě a na Hané hrozí v budoucnu velký problém s nedostatkem vody pro lidi i hospodářství, a právě těmito oblastmi by měl vodní koridor Dunaj-Odra-Labe procházet. Byla by obrovská chyba, kdybychom toto vodní dílo nevyužily pro zajištění strategických zásob vody pro krizová období. Na Moravě ani není výhodnějších možností, jak komplexně vodní hospodářství řešit. Realizace vodního koridoru by také mohla přispět k vyšším výnosům ze zemědělských ploch v okolí vodní cesty, kde by bylo možné díky zavlažování pěstovat zeleninu a ovoce. Vodní koridor je navíc přírodě a krajině daleko příznivější než jiné dopravní stavby,“ říká Jarmila Dubravská, výkonná ředitelka pro Společnou zemědělskou politiku, Agrární komora ČR.

REGIONÁLNÍ ROZVOJ PRO OBCE A MĚSTA

„Vodní koridor Dunaj-Odra-Labe nejenom přinese vodu do suchých a vyprahlých oblastí na Moravě, ale může mít velký význam také pro regionální rozvoj. Města a obce kolem kterých bude procházet nebude svým provozem obtěžovat jako by to bylo v případě dálničních nebo železničních koridorů, ale přispěje k jejich rozvoji. Vodní koridor není projektován jako betonové koryto, ale na jeho březích mohou vzniknout parky, přístaviště, sportovní areály, bydlení u vody nebo rekreační zařízení. Navíc to do řady měst a obcí, které dnes neleží v blízkosti žádné větší vodní plochy, může přinést zcela nové možnosti sportovního vyžití – vodní sporty jako je kanoistika, veslování nebo dračí lodě. Kolem vodních cest jsou také vedeny cyklostezky. Na evropských vodních cestách je běžné, že vedle sebe plují velké nákladní lodě i malá rekreační nebo rybářská plavidla. Pro takové můžou v obcích a městech vzniknout rekreační přístavy a mariny, které přinesou do regionů turistických ruch. Příkladem můžou být města Přerov a Olomouc, která by se díky vodnímu koridoru napojila na Baťův kanál,“ říká předseda odborné skupiny Moravské vodní cesty Českého plavebního a vodocestného sdružení Tomáš Kolařík.

Tomáš Kolařík, ředitel, Plavba a vodní cesty o.p.s., vizualizace: ŘVCČR