Ačkoli se pěstování rostlin bez půdy, kdy se potřebné prvky pro výživu rostlin dodávají prostřednictvím vodného roztoku anorganických sloučenin (hydroponie) považuje za nepřirozené a výsledné produkty za méně kvalitní, pravdou je pravý opak.

Píše o tom v článku o historii vývoje hydroponie populárně – vědecký server osel.cz. První pokusy s uvedenou technologií jsou přitom staré více než 300 let zásluhou Johna Woodwarda.
Teprve v první polovině 20. století dosáhl stupeň znalostí potřebné úrovně nutné k realizaci idey využít doposud vědeckého nástroje k pěstování zeleniny. O tento krok se zasloužil William F. Gerick. Ten novou agrotechniku pojmenoval slovem hydroponie, které je složené z řeckého hydro-voda a ponos-práce.

Moderní průmyslové hydroponické systémy jsou provozovány za kontrolovaných optimálních podmínek v uzavřeném okruhu recirkulace živného roztoku, čistém prostředí hraničící se sterilitou a téměř výhradně ve sklenících doplněných o umělé osvětlení. Od těchto atributů se odvíjí všechny výhody. Plodiny mohou být pěstovány blíže u sebe, jsou zdravější, rychle rostou a nevyžadují ošetření pesticidy. Dále hydroponické zahradničení šetří až 70 % vody a 60 % hnojiv. Může být provozováno kdekoli, kde zemědělská půda nemá potřebnou kvalitu, je kontaminovaná, nebo úplně chybí. Díky umělému světlu a přitápění padá omezení dané chladnějším podnebím či vegetační sezonou.

Přestože technologiemi k dokonalosti přivedená rostlinná produkce u veřejnosti nevyvolává důvěru, je poměrně ekologická a pro člověka zdravotně bezpečnější než organické zemědělství. Spotřebitel se nemusí obávat nejen zbytků pesticidů, ale i přenesení lidských patogenů od hospodářských zvířat. Navíc užívaná hnojiva jsou čistá a obsahují v přepočtu na hmotnost méně těžkých kovů než půda na poli.

Hydroponické techniky se dělí na různé varianty podle způsobu zavlažování. Zmiňme alespoň kapkovou závlahu, NFT a aeroponii. Pozici nejrozšířenějšího systému obsadila kapková závlaha, kde ke kořenům každé rostliny zvláště je zavedena zavlažovací trubička a z ní se po kapkách dávkuje živný roztok. Rostlině poskytuje oporu inertní materiál, ve kterém koření. Nejčastějším voleným inertním materiálem je minerální vata rockwool, vermikulit, ale známé jsou i expandované horniny perlit a keramzit.
Metoda NFT (nutrient film technique) opustila laboratoř v 70 letech. Není až tak rozšířená, ale výborně se hodí na listovou zeleninu a určitě ještě neukázala svůj potenciál naplno. Rostliny jsou upevněny většinou bez pomocného inertního substrátu v nakloněném pěstebním kanálu, po jehož dně nepřetržitě stéká tenká vrstva živného roztoku. Kořeny udržují částečně kontakt s roztokem a částečně se vzduchem.

Poslední inovací u bez půdních technologií odlišnou od čehokoli doposud známého si nechal patentovat Japonec Yuichi Mori. Napadlo ho uplatnit své dlouholeté zkušenosti z vývoje membrán a hydrogelů pro lékařské účely k pěstování rostlin na povrchu hydrogelové membrány. Komerční produkt nabízí jím založená společnost Mebiol pod názvem  Imec.

Skládá se z několika vrstev. V základu je uložena hydroizolační vrstva, kterou pokrývá netkaná textilie. Ta slouží jako houba k absorpci a rozvedení živného roztoku přivedeného zavlažovacím systémem. Pak následuje vrstva hydromembrány, na jejímž povrchů probíhá samotná kultivace. Nakonec na horní straně membrány je umístěna další dodatečný systém závlahy. Skrz hydromembránu díky pórům může procházet voda a živiny. Nicméně její horní strana je na dotek suchá a v ní obsažená voda pro rostliny špatně dostupná. Překvapivě suchem navozený vodní stres patří k hlavním výhodám metody. Aby rostlina odvrátila hrozící dehydrataci, aktivuje adaptační mechanizmy. Mimo jiné podpoří příjem vody z okolí pomocí osmózy syntézou velkého množství nízkomolekulárních látek patřící do skupiny aminokyselin a cukrů, které dělají produkty sladší a tudíž i chutnější. Zároveň se zlepšuje nutriční a zdravotní hodnota. Například v plodech rajčat vzroste obsah významného antioxidantu lykopenu.
Imec se stal od roku 2009 komerčně dostupný. Zájem o něho předčil očekávání a v roce 2012 byl instalován na ploše 100 000 m2. Metoda je vhodná pro pěstování zeleniny i ovoce jako jsou lilek, rajčata, papriky, meloun, jahody, okurka. Ač by se dalo podle principu očekávat vyloučení plodin typu keře a stromy, vynálezce vyvíjí postup i pro hroznové víno a pistácie.

Zdroj: www.osel.cz, literatura: http://www.mebiol.co.jp/en/product/http://emagazine.governancenow.com/english/volume5issue17/#p=28, foto:  www.mebiol.co.jp

 

18.12.2015 12.39, Rubrika: Co bychom měli vědět o vodě, Nápoje a voda v potravinách, Podnikání s vodou a zákony