Zajímavým jevem, který doprovází tah lososů z moře zpět do rodné řeky, kam se putují vytřít, je změna zbarvení a tvaru těla. Příčiny tohoto jevu rozebírá populárně-vědecký web prirodovedci.cz.

Dokud žijí lososi v moři, má jejich svalovina sytě oranžovou barvou. Tu způsobuje karotenoid známý pod názvem astaxanthin. Jde o červené přírodní barvivo produkované některými druhy mořských řas. V potravním řetězci se astaxanthin dostává z řas do korýšů a z nich poté do lososů, kde se ukládá ve svalovině. Lososovité ryby chované na farmách jsou občas přikrmovány granulemi, které obsahují další karotenoidy – například betakaroten, bohatě zastoupený v mrkvi. Maso přikrmovaných ryb je pak zbarveno do oranžova, což zvyšuje jeho atraktivitu pro zákazníky.

U většiny druhů lososů se barvivo během třecí migrace přesouvá ze svaloviny do kůže. Výzkum prováděný na atlantickém lososu obecném (Salmo salar) ukázal, že u samců přechází do kůže velká část astaxanthinu a jeho koncentrace zde dosahuje až 7 mg/kg. Naopak v kůži samic se jeho hladina pohybuje pouze kolem 2 mg/kg a většina astaxanthinu se dostává do jiker. Ty jsou u lososů známy sytě oranžovou barvou, za kterou vděčí koncentracím astaxanthinu až 11 mg/kg.

Losos obecný (Salmo salar) je během návratu do sladkých vod vybarven do zlatova s lehčími nádechy oranžové. Řada pacifických lososů z rodu Oncorhynchus má však kůži během tření mnohem víc do červena, což je do značné míry zapříčiněno zvýšenou hladinou pohlavních hormonů. Asi nejvýraznějším zbarvením se může pochlubit losos nerka (Oncorhynchus nerka), jehož samci i samice jsou v rozmnožovací sezoně sytě červení. Bylo zjištěno, že při tření preferují ryby tohoto druhu výrazněji červené jedince opačného pohlaví. Samcům nerky navíc během migrace vyroste výrazný hrb (vyskytující se například i u lososa gorbuši, latinsky Oncorhynchus gorbuscha). Hrb je pro samice společně s velikostí těla samce důležitým vodítkem při výběru partnera. Více se třou se samci, kteří mají větší hrb, jelikož tito jedinci jsou v lepší kondici a mají tak lepší dispozice předat potomkům kvalitní geny.

Dalším znakem pohlavní dvojtvárnosti (dimorfismu) v době rozmnožování jsou u samců většiny druhů lososů výrazně zvětšené, hákovitě zahnuté čelisti. Tento znak zřejmě nehraje tak velkou roli při výběru partnera jako hrb. Pravděpodobně slouží spíš k soubojům s jinými samci o trdliště, tedy teritoria pro tření. Samicím, které také brání svá trdliště, se před třením rovněž zvětší čelisti, ne však tak výrazně jako samcům. Samci, kteří zmíněné znaky nemají tak dobře vyvinuté a nedokázali by proto vybojovat právo na tření, se často zdržují poblíž dominantních samců. Snaží se tu nepozorovaně „vloudit“ do blízkosti samic a oplodnit jejich jikry. Této strategii říkáme strategie satelitních samců. Vyskytuje se nejen u lososů, ale i u mnoha dalších živočichů – například rosniček, kde měřítkem kvality samečka je síla jeho hlasu.

Zdroj: www.prirodovedci.cz, ilustrační foto: (losos nerka v době tření – nahoře samice, dole samec) – autor Wikimedia Commons (Dave Menke)