Současné hospodaření s dešťovou vodou je dlouhodobě neudržitelné, říká ředitel a člen představenstva Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK ČR) Oldřich Vlasák. Nejen o těchto tématech se bude hovořit na mezinárodní výstavě Vodovody-kanalizace, kterou Sdružení pořádá ve dnech 23. – 25. května v Praze.

Regulace vodárenství je stále dost roztříštěná. Jak by podle vás měla vypadat?

Je pravdou, že obor vodovodů a kanalizací je v kompetenci sedmi ministerstev. A protože voda je jen jedna a začíná být velmi horkým tématem jak na evropské tak i na globální úrovni, jsem přesvědčen, že je možné uvažovat o zařazení problematiky vodního hospodářství výhradně pod jedno ministerstvo, jako tomu je v některých zemích EU. Toto rozhodnutí však ponechávám plně na odpovědnosti představitelů státu.

Považujete tedy současný způsob regulace za dobrý?

Vzhledem k tomu, že v ČR existuje několik tisíc vlastníků a provozovatelů vodohospodářského majetku s velmi odlišnou právní formou, způsobem vlastnictví, technickou a technologickou strukturou vodohospodářského majetku atd., považuji stávající způsob regulace za vhodný, přiměřený, transparentní a dostatečně efektivní pro regulaci jednotlivých subjektů na trhu. Pouhým využitím postupů, které mají oporu v současně platné legislativě, je možné velmi efektivně oblast vodohospodářských služeb regulovat a nevzniká tak důvod pro razantní změnu způsobu regulace odvětví. Návrh na superregulační úřad, který se objevuje ve vládní strategii a zahrnoval by kromě vodního hospodářství například i elektřinu, plyn, teplo, telekomunikace či železnice, je potřeba podrobit velmi důkladné analýze. Další nárůst administrativních nákladů nelze připustit.

Českou republiku sužují stále častěji období sucha. Co pro zmírnění dopadů mohou dělat vodohospodáři, příp. stát?

Zásadním problémem ČR zůstává současné hospodaření s dešťovou vodou, která je v naprosté většině případů během dešťových srážek odváděna buď přímo oddílnou kanalizací do vodních útvarů či jednotnou kanalizací na místní čistírnu odpadních vod a následně do vodotečí. Tento způsob hospodaření s dešťovou vodou je dlouhodobě neudržitelný – přispívá k rychlému odvádění srážek mimo území ČR a v případě menších vodních toků tak dochází k pravidelným hydraulickým stresům, které poškozují koryta řek a vodní společenstva. Z těchto důvodů je nutné více využívat retenci a zasakování dešťových vod přímo v místě jejich dopadu.

Co s tím?

Pokud jsou srážkové vody odváděny kanalizací pro veřejnou potřebu, podléhají obecně zpoplatnění, a to ve výši stočného, které je platné v příslušné lokalitě. Za subjekty, které nemají povinnost podle zákona platit za odvádění srážkových vod – to jsou vlastníci dálnic, silnic, místních a účelových veřejně přístupných komunikací, ploch celostátních a regionálních drah nebo ploch nemovitostí určených k trvalému bydlení a domácností – ovšem platí v konečném důsledku poplatky za čištění dešťových vod občané a podnikatelé napojení kanalizací na čistírny odpadních vod v cenách stočného. Přestože žádné srážkové vody do kanalizace nevypouštějí nebo dokonce v případě podnikatelů za srážkové vody platí. Bilančně je objem čištěné odpadní vody v ČR dvakrát vyšší než objem fakturovaného stočného a spotřebitelé tak platí za jiné znečišťovatele. Odstranění výjimek by tak umožnilo změnu chování zpoplatněných subjektů. Ti potom raději přikročí k výstavbě retenčních nádrží a vsakovacích míst, s budováním oddílné kanalizace. Dešťové vody poté neskončí na čistírnách odpadních vod a dojde sekundárně i k posílení zdrojů vody.

Existuje v  souvislosti s klimatickými změnami dlouhodobá vodohospodářská koncepce, která by řešila např. zásobování obyvatel pitnou vodou či další dopady sucha?

V současné době připravuje ministerstvo zemědělství novelu vodního zákona, která by po vzoru problematiky povodní uceleně řešila i problematiku vyrovnávání se s negativními projevy sucha. V rámci této novely by měly být zpracovány plány pro zvládání sucha na státní i krajské úrovni, které by jednoznačně stanovovaly způsob vyhlašování sucha i vyrovnávání se negativními projevy. SOVAK ČR vítá krok ministerstva zemědělství, které umožnilo se našemu oborovému spolku zapojit do přípravy pro nás tak klíčové novely vodního zákona. Současně jsme již jednotlivým členům přípravného výboru zaslali již zpracovaný plán pro zvládání sucha jako možný vzorový dokument. Ucelená vodohospodářská koncepce zahrnující hospodaření na zemědělské půdě, výstavbu, ochranu zdrojů pitných vod atd. však stále chybí.

I o tom, předpokládám, se bude diskutovat na blížící se výstavě VODOVODY-KANALIZACE. Jak hodnotíte její minulý ročník a co očekáváte od letošního, jubilejního? Jaká témata tam budou nejvíce rezonovat?

Velká pozornost bude jistě věnována problematice pokročilých procesů čištění k odstraňování nejrůznějších specifických polutantů, především látek ze skupiny souhrnně označovaných jako prostředky na ochranu rostlin. V oboru čistírenství lze očekávat zaměření na nové technologie zpracování přebytečného kalu, které si stále zpřísňující národní i evropská legislativa v blízké budoucnosti vyžádá. Minulého ročníku výstavy se zúčastnilo více než 9 000 návštěvníků, kteří měli možnost se seznámit s výrobky a službami 340 firem. V průběhu výstavy probíhal i bohatý doprovodný program pod záštitou ministerstva zemědělství, životního prostředí a průmyslu a obchodu. Podle reakcí jak vystavovatelů, tak i návštěvníků lze minulý ročník hodnotit jako úspěšný a já doufám, že jubilejní 20. ročník bude pro obor vodovodů a kanalizací stejně ne-li více prospěšný a užitečný.

Jubilejní 20. ročník největší a nejvýznamnější oborové akce v ČR – Mezinárodní výstava VODOVODY-KANALIZACE proběhne ve dnech 23. 5. – 25. 5. 2017 v areálu PVA EXPO PRAHA, Letňany. Hlavním pořadatelem je Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR, z. s.

Více na www.vystava-vod-ka.cz

Naše voda, foto (Oldřich Vlasák) Naše voda – Nina Havlová