Zemědělci požadují po státu snížení pozemkové daně z takzvaných krajinných prvků. Připomíná to týdeník Euro s tím, že zemědělci musí z každého hektaru takových ploch odvádět státu daň z pozemků, která výrazně převyšuje odvod z obdělávaných polí.

„Dříve byly pozemky od daní osvobozené, nyní to však finanční úřady daní. Z orné půdy platíme daň od 380 do 420 korun na hektar, za kopečky však platíme dva tisíce za hektar, tedy pětinásobek orné půdy,“ vypočítává předseda Zemědělského družstva Budišov na Třebíčsku Stanislav Jaša nepoměr mezi zdaněním výnosných polí a neobdělávaných, ale pro krajinu klíčových krajinných prvků. O nutnosti návratu různých mezí, remízků, nevyužívaných travních porostů a dalších prvků rozoraných v průběhu kolektivizace do tuzemské krajiny se přitom v poslední době intenzivně hovoří v souvislosti se stále častějšími suchy. Ty udržují vodu v krajině, zabraňují erozi a poskytují útočiště ohroženým druhům zvířat a rostlin. Mohou také plnit ochrannou funkci při povodních.

Zemědělci přitom čelí kritice, že krajinné prvky na polích nechtějí. Podle předsedy Zemědělského svazu Martina Pýchy jsou ale výtky neoprávněné. Mez či remízek pro farmáře představují hned několikanásobnou ztrátu. Jednak přijdou o výnosy z polí, většina zemědělců navíc hospodaří v nájmu a vlastníkovi musí platit i za nevyužívanou plochu. Do třetice je pak zatíží právě vysoká daň. „Paradoxně nás stát nutí, abychom krajinné prvky nevytvářeli, protože je daní až desetinásobkem orné půdy,“ říká Pýcha.

Zdroj: Euro, ilustrační foto Naše voda – Nina Havlová