Města chtějí investovat do efektivního hospodaření s vodou, ale brzdí je nedostatek financí, komplikované majetkoprávní vztahy a složitost dotačních programů. Vyplývá to z průzkumu společnosti Wavin Czechia, který oslovil 300 tuzemských samospráv.

Průzkum ukazuje, že ochota českých měst investovat do adaptace na změnu klimatu roste. Ve všech regionech však naráží na obdobné bariéry. Zatímco finanční a administrativní překážky mohou obce řešit samy, další výzva na ně čeká za hranicemi katastru. V okolní krajině se totiž zásadní opatření neobejdou bez dohody s vlastníky pozemků.

Tři hlavní bariéry: peníze, pozemky a dotace

Nedostatek financí označuje za hlavní problém 69 % měst. Na komplikované majetkoprávní vztahy naráží 60 % samospráv a složitost dotačních programů brzdí 51 % z nich. Omezené technické možnosti pak uvádí 32 % respondentů. Přestože přívalové deště a vlny sucha jsou čím dál intenzivnější, systémové podmínky pro realizaci vodohospodářských projektů se zlepšují jen velmi pomalu.

„Česká města mají vůli jednat a mnohá už konkrétní opatření realizují. Narážejí ale na stále stejné systémové překážky, které se nedaří odstraňovat dostatečně rychle,“ říká Barbara Kotulánová ze společnosti Wavin Czechia a pokračuje: „Klíčem je začít projekty připravovat dříve, než jsou dotace vypsány, a mít dobře zpracovanou dokumentaci a vyřešené majetkoprávní vztahy.“

Voda nezná hranice

Průzkum přináší i podrobnější data: charakter překážek se liší podle toho, kde města opatření realizují. Na území samotné obce jsou největší brzdou dotace. Jejich nedostatek nebo komplikovanost uvádí 47 % respondentů, složitou legislativu 16 % a nedostatek odborníků 8 %. Jakmile ale projekt přesáhne hranice katastru a zasáhne do okolní krajiny, mění se i povaha překážky, a to z administrativní na vlastnickou. Neochota spolupracovat nebo nedostupnost majitelů soukromých pozemků brzdí 47 % všech oslovených obcí.

Jde o zásadní zjištění. Právě krajinná opatření – zasakování nebo retence v povodí – mají z hlediska zvládání přívalových dešťů a sucha často významný dopad. Pokud je blokují komplikované vlastnické vztahy, radnice tento problém jen těžko vyřeší sama.

„Voda samozřejmě nezná hranice katastrů, takže řešení, která mají skutečně fungovat, musí zahrnovat celé povodí. Propojení města s krajinou kolem něj je klíčovou podmínkou účinné adaptace,“ říká Barbara Kotulánová.

Investiční plány rostou

Navzdory uvedeným překážkám česká města s investicemi do hospodaření s vodou počítají. Nejčastěji samosprávy plánují v příštích třech letech projekty do jednoho milionu korun, 46 % měst počítá s objemem mezi jedním a deseti miliony a 9 % připravuje investice přesahující padesát milionů korun. Téma vody se zřetelně přesouvá z okamžité krizové agendy do dlouhodobého investičního plánování.

Skutečná otázka ale zní: kolik z těchto záměrů se podaří zrealizovat, pokud se systémové podmínky nezmění? Financí je málo, dotace jsou složité, pozemky komplikované. „Největší návratnost mají projekty, které řeší víc věcí najednou: zachytí dešťovou vodu, ochlazují veřejný prostor a zlepšují kvalitu života obyvatel,“ radí Barbara Kotulánová z Wavin Czechia.

Wavin, ilustrační foto Naše voda